ECLI:CZ:US:2008:1.US.2985.07.1
sp. zn. I. ÚS 2985/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. L., zastoupeného JUDr. Josefem Škodou, advokátem se sídlem Praha 5, U Okrouhlíku 3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 8. 2007, čj. 18 C 55/2007 - 17, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 8. 2007, čj. 18 C 55/2007 - 17, kterým byl zamítnuta jeho žaloba na přivolení k výpovědi z nájmu bytu proti žalované D. S. Podle stěžovatele zmíněným rozsudkem byla porušena jeho práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 4, 10 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Došlo rovněž k porušení čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv.
Stěžovatel poukázal na skutečnost, že v odůvodnění rozsudku je uvedeno, že nelze žalovat na přivolení k výpovědi z nájmu bytu bez udání důvodu, uvedeného v zákoně v §711a odst. 1 ObčZ. Vzhledem k tomu, že tento závěr skutečně odpovídá ustanovení §711a odst. 1 ObčZ, není, podle názoru stěžovatele, v tomto případě naplněna žádná z podmínek potřebných k podání odvolání podle §205 odst. 2 OSŘ ani žádná z podmínek stanovených k podání dovolání podle §241 odst. 2 OSŘ. Z těchto důvodů se stěžovatel obrátil přímo na Ústavní soud, protože mu jiný postup český právní řád neumožňuje.
Ústavní stížnost stěžovatele je návrhem nepřípustným.
Rozsudek, jehož zrušení stěžovatel navrhl, je rozsudkem ve věci, ve které Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodoval jako soud prvního stupně. Jak stěžovatel sám uvádí v ústavní stížnosti, nevyužil svého práva podat odvolání, ale podal přímo ústavní stížnost. Vyšel z úvahy, že pokud nepodal žalobu na přivolení k nájmu bytu ze zákonem stanoveného důvodu, nelze ve věci podat odvolání ani dovolání, proto se obrátil rovnou na Ústavní soud. Tím, že stěžovatel odvolání nepodal, ač byl o této možnosti výslovně poučen, nesplnil základní podmínku pro podání ústavní stížnosti, kterou je vyčerpání všech prostředků, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Tato skutečnost činí jeho ústavní stížnost nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podmínky pro postup podle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nejsou v případě stěžovatele rovněž naplněny. Jádrem ústavní stížnosti je jeho nesouhlas se zněním §711a ObčZ, kde jsou stanoveny podmínky, za nichž může soud přivolit k výpovědi z nájmu bytu. Pokud stěžovatel považuje shora označený rozsudek soudu prvního stupně za protiústavní, měl nejprve vyčerpat všechny opravné prostředky, které mu dává k dispozici občanský soudní řád. Na Ústavní soud by se mohl obrátit teprve po jejich vyčerpání.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je nepřípustná, a proto ji soudce zpravodaj odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2008
František Duchoň
soudce Ústavního soudu