ECLI:CZ:US:2008:1.US.3017.07.1
sp. zn. I. ÚS 3017/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti E. K., zast. JUDr. Danielem Burgetem, advokátem, sídlem Bartošova 3, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.9.2007, sp.zn. F 36021/2007, F38257/2007, C 795/18, spojenou s návrhem na zrušení §200c odst. 1 obč. soudního řádu, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), o němž se domnívá, že jím došlo k porušení jejího základního práva na spravedlivé řízení (zaručeného čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen "Úmluva", a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina") a zejména práva na účinný právní prostředek nápravy (zaručeného čl. 13 Úmluvy), jakož i čl. 11 Listiny. V další části popsala obsah napadeného usnesení, kterým byly provedeny výmazy a zápisy v obchodním rejstříku týkající se společnosti LÍDL MUSIC, spol. s r.o., a konstatovala, že je na první pohled naprosto zmatečné, neboť jeho výsledkem je stav, kdy ve výpisech z obchodního rejstříku jsou uvedeni společníci s obchodními podíly celkem více než 119%. K tomu uvedla, že ve společnosti již několik let dochází ke konfliktu mezi společníky a je vedena řada soudních sporů o neplatnost valných hromad. Též napadenému usnesení předcházela valná hromada (dne 6.8.2007), na níž bylo přijato rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu a o vyslovení souhlasu se započtením peněžité pohledávky jednoho ze společníků; usnesení valné hromady napadla stěžovatelka žalobou na vyslovení neplatnosti. K tomu dodává, že tímto usnesením valné hromady nebylo dokonáno zvýšení základního kapitálu, k tomu došlo až konstitutivním zápisem do obchodního rejstříku, tedy napadeným usnesením krajského soudu, a to na základě dalších právních úkonů (podrobně popsaných v následující části) a proti kterým nemá účinný opravný prostředek, stejně jako proti usnesení krajského soudu. Za podstatu ústavní stížnosti považuje nedostatek českého právního řádu, který umožňuje zneužití práva proti minoritním společníkům obchodní společnosti, kdy u konstitutivního rozhodnutí rejstříkového soudu (v tomto případě o zápisu zvýšení základního kapitálu, v důsledku čehož je podstatně dotčena na majetkových právech) nemá právo odvolání ani jiného prostředky nápravy (protože není účastníkem rejstříkového řízení). Z těchto důvodů se domáhá, vedle zrušení napadeného usnesení, též zrušení §200c odst. 1 obč. soudního řádu.
Relevantní znění příslušných článků Úmluvy a Listiny upravující základní práva, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující:
Čl. 6 odst. 1 Úmluvy:
Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.
Čl. 13 Úmluvy:
Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností.
Čl. 11 Listiny:
1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Čl. 36 Listiny:
1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a s přiloženým usnesením krajského soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je nepřípustný. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle §75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí jen pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Je sice pravdou, že proti usnesení krajského soudu nemohla stěžovatelka brojit opravnými prostředky; nicméně tomuto usnesení předchází řada jiných právních skutečností, kromě jiného též usnesení valné hromady. Sama stěžovatelka konstatovala, že příslušné usnesení valné hromady napadla žalobou na určení jeho neplatnosti; o žalobě dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Z toho vyplývá, že ústavní stížnost proti usnesení o výmazu a zápisu některých údajů odvozujících se od napadeného usnesení valné hromady je předčasná. Ústavní soud dále zjistil, že v důsledku dalších změn v údajích o společnosti LÍDL MUSIC, spol. s r.o., zapsaných do obchodního rejstříku dne 26.11.2007, jsou stěžovatelčiny námitky ohledně součtu obchodních podílů bezpředmětné.
Vzhledem k uvedeným zjištěním posoudil senát Ústavního soudu stěžovatelčinu ústavní stížnost, včetně návrhu na zrušení §200c odst. 1 obč. soudního řádu, jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. b) téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2008
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu