ECLI:CZ:US:2008:1.US.3196.07.1
sp. zn. I. ÚS 3196/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2, 110 00 Praha 1, zastoupeného JUDr. Světlanou Zvolánkovou, advokátkou v Praze 2, Karlovo náměstí 18, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2007, čj. 35 Co 297/2007-101, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23.1.2007, sp.zn. 12 C 36/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi mělo být zasaženo do jeho základních práv daných čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zároveň navrhl, aby Ústavní soud přerušil řízení o ústavní stížnosti do doby, než rozhodne Nejvyšší soud o dovolání, které stěžovatel současně s ústavní stížností podal.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány zákonné podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Z ústavní stížnosti (str. 5-6) a z přípisu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21.1.2008 vyplývá, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností též dovolání směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2007, čj. 35 Co 297/2007-101. Dovolání bylo podáno podle §237 odst. 1 písm. c) a §241a odst. 2 písmeno b) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí podle stěžovatele spočívá na nesprávném právním posouzení věci a má po právní stránce zásadní význam.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Jinak je ústavní stížnost nepřípustná (§75 odst. 1 cit. zákona).
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel podal dovolání, tedy mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jestliže podal souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem ústavní stížnost, a před obecnými soudy tedy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvodu k tomu, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity a principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není důvodu ani k tomu, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhoduje; to proto, že stěžovatel může podat ústavní stížnost až po doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to i proti předchozím rozhodnutí o procesnímu prostředku k ochraně práva, které bylo dovoláním napadeno (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Proto Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2008
Vojen Güttler
soudce zpravodaj