ECLI:CZ:US:2008:1.US.344.08.1
sp. zn. I. ÚS 344/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Mgr. Martina Svobody, soudního exekutora, sídlem Husitská 692/3, Teplice, zast. JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem, sídlem Husitská 692/3, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.10.2007, č.j. 11 Co 500/2007-42, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v návrhu na zahájení řízení ze dne 31.1.2008, předanému k poštovní přepravě 5.2.2008, napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Teplicích týkající se povinnosti povinného nahradit stěžovateli náklady exekuce.
Ze spisu Okresního soudu v Teplicích sp.zn. 14 Nc 12520/2005 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl usnesením tohoto soudu ze dne 23.11.2005, č.j. 14 Nc 12520/2005-4, pověřen provedením exekuce na majetek povinného (J. L.) a následným usnesením ze dne 19.12.2006, č.j. 14 Nc 12520/2005-15, byla exekuce zastavena a povinnému uložena povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů exekuce částku 3 570,- Kč. Proti posléze uvedenému výroku podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením tak, že prvostupňové usnesení v dotčených výrocích potvrdil. Usnesení odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno do jeho sídla dne 21.11.2007.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo odvolání, přičemž rozhodnutí o něm bylo stěžovateli doručeno 22.11.2007. Tento den byl rozhodný pro počátek běhu lhůty k podání stížnosti a je zřejmé, že ke dni podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě, tato lhůta uplynula.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2008
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj