ECLI:CZ:US:2008:1.US.369.08.1
sp. zn. I. ÚS 369/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. R., zastoupeného Mgr. Martinem Laipoldem, advokátem se sídlem Praha 10, U Plynárny 99, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2007, čj. 14 Co 694/2007 - 16, za účasti Všeobecné zdravotní pojišťovny, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve lhůtě podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2007, čj. 14 Co 694/2007 - 16, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 3. 9. 2007, čj. 6 Nc 2514/2007 - 3, jímž byla proti stěžovateli nařízena exekuce podle vykonatelných platebních výměrů, vydaných Všeobecnou zdravotní pojišťovnou.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že zmíněným rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Plzni ( dále též "krajský soud") mu neposkytl možnost vyjádřit se ke způsobu doručení exekučních titulů - platebních výměrů, neboť Všeobecná zdravotní pojišťovna (dále jen "VZP") neuvedla ve svém návrhu na nařízení exekuce, jakým způsobem mu byly doručeny předmětné platební výměry. Stěžovatel tak nemohl zpochybnit tvrzení VZP, že platební výměry jsou pravomocné a vykonatelné. Platební výměry byly stěžovateli doručovány veřejnou vyhláškou podle §53b zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Toto ustanovení předepisuje tento způsob doručení tak, že VZP vyvěsí doručovanou listinu jak ve svém sídle, tak v sídle místně příslušné organizační jednotky. Z odůvodnění krajského soudu neplyne, že by se touto otázkou zabýval. Stěžovatel si je vědom toho, že musí nést důsledky neexistence svého trvalého bydliště, přesto mu však zůstává zachováno právo na spravedlivý proces. Poněvadž krajský soud nezkoumal způsob doručení platebních výměrů VZP a nezjistil, zda byly splněny všechny podmínky zákona pro doručování veřejnou vyhláškou, porušil tím právo stěžovatele na spravedlivý proces.
Podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení.
Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření poznamenal, že Okresní soud v Rokycanech, při rozhodování o nařízení exekuce, zkoumal podle §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. splnění všech zákonných podmínek pro její nařízení. Podle jeho zjištění byly všechny podmínky splněny.
Všeobecná zdravotní pojišťovna, jako vedlejší účastník řízení, uvedla, že při doručování platebních výměrů stěžovateli postupovala v souladu s ustanoveními §53b zákona č. 48/1997 Sb. a §26d zákona č. 592/1992 Sb., podle nichž se za den doručení považuje poslední den patnáctidenní lhůty stanovené pro vyvěšení úřední vyhlášky, jíž byly platební výměry doručeny. Všechny uvedené písemnosti byly stěžovateli doručovány zásilkami určenými do jeho vlastních rukou, který si je podle doručovací pošty v úložní době nevyzvedl. Při doručování písemností ve správním řízení VZP vychází z registru pojištěnců, aktualizovaného Policií ČR. Zde byla v době doručování jako adresa stěžovatele uvedena Čapkova 11, Rokycany. Žádný další pobyt stěžovatelem nebyl nahlášen. Proto byly písemnosti stěžovateli doručeny, v souladu se zákonem, veřejnou vyhláškou.
Ve své replice k uvedeným vyjádřením stěžovatel uvedl, že krajský soud jeho odvolání posoudil jen po formální stránce a nepřihlédl k jeho tvrzení v odvolání o tom, že mu platební výměry nebyly řádně doručeny. VZP stačil pro volbu zmíněného náhradního způsobu doručování pouze fakt, že se zásilka odeslaná stěžovateli vrátila. Jedná se o chybný výkon státní moci, protože VZP nevyvinula žádnou snahu o zjištění korespondenční adresy stěžovatele. Stěžovatel není osobou samostatně výdělečně činnou, nemá možnost si zaregistrovat nějaké trvalé bydliště, protože nemá právo bydlení k žádné nemovitosti či bytovému prostoru.
Z ústavní stížnosti, připojených listin a ze spisu sp. zn. 6 Nc 2514/2007 Okresního soudu v Rokycanech Ústavní soud zjistil, že zmíněný okresní soud, usnesením ze dne 3. 9. 2007, čj. 6 Nc 2514/2007 - 3, nařídil exekuci na majetek stěžovatele podle platebních výměrů vydaných VZP, územním pracovištěm Rokycany, dne 29. 6. 2006, č. 4240600063 a č. 2140600062, k uspokojení její pohledávky v celkové výši 140.706,-- Kč. Exekucí pověřil soudní exekutorku JUDr. Vendulu Flajšhansovou. Toto usnesení bylo doručeno stěžovateli na adresu: M. R., což vyplývá z doručenky, založené ve spise na č. l. 4. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal, že mu zmíněné platební výměry nebyly doručeny, tudíž se nemůže jednat o pravomocné a vykonatelné exekuční tituly. Na adrese svého trvalého bydliště se více jak 10 let nezdržuje, jedná se o dům jeho sestry, kterou občas navštěvuje. Z osobních důvodů začal před mnoha lety vést uzavřený život, nemá žádnou adresu, kterou by mohl uvést jako své trvalé bydliště. Zdržuje se převážně na různých místech v Praze, nemá žádné zaměstnání, nebere žádné sociální dávky a žije jen z toho, co mu poskytnou příležitostní známí.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. 11. 2007, čj. 14 Co 694/2007 - 16, usnesení okresního soudu potvrdil. Odvolání posoudil jako nedůvodné, a konstatoval, že exekuční titul v podobě platebních výměrů podle §40 odst. 1 písm. e) exekučního řádu byl stěžovateli doručen veřejnou vyhláškou vyvěšenou od 25. 7. 2006 do 10. 8. 2006. VZP při doručování platebních výměrů postupovala v souladu se zákonem č. 48/1997 Sb. i zákonem č. 592/92 Sb.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí dvě zásadní námitky. Za prvé, že mu nebyly předmětné platební výměry doručeny a pokud byly doručovány veřejnou vyhláškou, soudy nezkoumaly, zda byly dodrženy podmínky §53b zákona č. 48/1997 Sb., tedy zda tak bylo učiněno jak v sídle VZP, tak v sídle místně příslušné organizační jednotky VZP.
Stěžovatel se, podle svého tvrzení, dlouhodobě na adrese, na které je oficiálně přihlášen v evidenci obyvatelstva i v registru VZP nezdržuje, jinou adresu, na kterou by mu mohlo být doručováno, nemá, místo svého pobytu často mění. Toto tvrzení stěžovatele považuje Ústavní soud za účelové v tom smyslu, že se jím snaží zpochybnit účinky doručení zmíněných platebních výměrů. Přes své tvrzení o tom, že se na zmíněné adrese nezdržuje, dokázal převzít usnesení okresního soudu o nařízení exekuce, zaslané mu na tuto adresu (viz shora). Rovněž v plné moci, udělené dne 12. 10. 2007 svému advokátovi, Mgr. M. Laipoldovi, v uvedené exekuční věci, uvedl zmíněnou adresu. Konečně i v samotné ústavní stížnosti napevno uvedl "bytem". Nelze než uzavřít, že když stěžovatel chce (když se mu to hodí), zmíněná adresa "funguje", ale když se mu to nehodí, na zmíněné adrese "se nezdržuje". Navíc sám v odvolání ke krajskému soudu uvedl, že na této adrese bydlí jeho sestra, kterou navštěvuje.
Lze tedy shrnout, že stěžovatel se přebírání některých zásilek záměrně vyhýbal a způsobil tak vědomě nesnáze a průtahy ve správním řízení. Na druhé straně striktně vyžaduje dodržování zákonů od všech ostatních účastníků soudního i správního řízení.
Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, jeho úkolem je poskytovat ochranu základním právům a svobodám zakotveným zejména v Ústavě ČR, v Listině základních práv a svobod a v mezinárodních dokumentech. Úkolem Ústavního soudu však není vykonávat přezkumný dohled nad činností obecných soudů a detailně přezkoumávat jejich rozhodnutí, neboť není vrcholem jejich soustavy. Ústavní soud se tedy nezabývá případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných normami podústavního práva, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod. K takové situaci v přezkoumávané věci nedošlo. Ústavní soud přezkoumal celý případ a dospěl k závěru, že ve věci nebylo shledáno nic, co by jí dávalo ústavněprávní rozměr. Jsou tedy splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu