ECLI:CZ:US:2008:1.US.4.06.1
sp. zn. I. ÚS 4/06
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera - ze dne 20. února 2008 sp. zn. I. ÚS 4/06 ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti R. A. M. E., s. r. o., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. října 2005 č. j. 7 Afs 139/2004-37, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. září 2004 č. j. 15 Ca 100/2004-18, jímž byla pro opožděnost odmítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí správního orgánu.
I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2005 č. j. 7 Afs 139/2004-37 a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 2004 č. j. 15 Ca 100/2004-18 došlo k porušení základních práv stěžovatelky, zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2005 č. j. 7 Afs 139/2004-37 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 2004 č. j. 15 Ca 100/2004-18 se proto zrušují.
Odůvodnění:
I.
Vylíčení skutkového a právního stavu
Ústavní stížností, podanou na poště dne 16. 1. 2006, navrhla stěžovatelka zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
V odůvodnění uvedla, že podala ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též jen "krajský soud") žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2004 č. j. 03277/170/04/La. Toto rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 31. 3. 2004, poslední den lhůty k podání žaloby tak připadl na 31. 5. 2004. Stěžovatelka podala žalobu prostřednictvím České pošty, s. p. (dále jen "pošta"). Na obálce, ve které byla žaloba podána, je štítek se strojově tištěným datem "01.06.04" a dvě razítka, první s textem "31.-5.04.24" a druhé "-1.-6.04-8." Krajský soud žalobu stěžovatelky odmítl jako opožděnou usnesením ze dne 1. 9. 2004 č. j. 15 Ca 100/2004-18 s tím, že podala žalobu až den následující po uplynutí lhůty k jejímu podání. Stěžovatelka toto usnesení krajského soudu napadla kasační stížností. V ní zejména uvedla, že žalobu podala k poštovní přepravě dne 31. 5. 2004, příslušný přístroj na poště ale tuto skutečnost nezaznamenal a označil obálku i podací lístek datem následujícího dne. Skutečnost, že žaloba byla podána k přepravě dne 31. 5. 2004, zaznamenala obsluha přístroje, ručním razítkem přerazítkovala podací lístek a pravděpodobně i obálku.
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatelky rozsudkem ze dne 13. 10. 2005 č. j. 7 Afs 139/2004-37. V odůvodnění konstatoval, že ze soudního spisu jednoznačně nevyplývá, že žaloba byla podána k poštovní přepravě dne 31. 5. 2004. Obálka, v níž její žaloba došla, obsahuje rozporné údaje v datech a stěžovatelka tento rozpor nijak nevysvětlila. Bylo její povinností prokázat, že dodržela zákonem stanovenou lhůtu k podání žaloby, což se jí nepodařilo.
II.
Hlavní argumenty ústavní stížnosti a vyjádření účastníků řízení
Stěžovatelka podle svého názoru v kasační stížnosti logicky vysvětlila příčiny rozdílu mezi daty na obálce vytvořenými strojovým razítkem a razítkem ručním. Má za to, že podacím lístkem s ručně vytištěným datem 31. 5. 2004 prokázala, že svou žalobu podala k poštovní přepravě včas. Netuší, jak pošta pracuje s podanou zásilkou, proto nemůže vysvětlit rozpor ručních razítek na obálce, jak v odůvodnění požadoval Nejvyšší správní soud. Postupem obecných soudů bylo stěžovatelce upřeno právo na soudní ochranu proti rozhodnutí správního orgánu a právo na řádný a spravedlivý proces.
Nejvyšší správní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti konstatoval, že právo stěžovatelky na spravedlivý proces porušeno nebylo, protože kasační stížnost projednal a o věci rozhodl. V rozhodnutí uvedl, které skutečnosti považuje za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Odlišný názor stěžovatelky na zákonnost soudního rozhodnutí nepředstavuje sám o sobě porušení práva na soudní ochranu. Podstatným obsahem stížnosti je opakování námitek již uvedených v kasační stížnosti. Výtka stěžovatelky, že Nejvyšší správní soud nevysvětlil, proč na obálce a podacím lístku bylo datum 31. 5. 2004, je nepatřičná, neboť pouze stěžovatelka má zákonnou povinnost prokázat, že dodržela lhůtu k podání žaloby, což podle soudu žádným důkazem neučinila. Za takový důkaz nelze považovat účelové tvrzení týkající se obsluhy přístroje, kterým se na poštovním úřadě označují písemnosti.
Krajský soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
III.
Upuštění od ústního jednání
Podle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Účastníci řízení s upuštěním od ústního jednání souhlasili a Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci. Proto bylo od ústního jednání v této věci upuštěno.
IV.
Závěry Ústavního soudu
Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem České republiky [srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93 ze dne 21. 4. 1994 (N 17/1 SbNU 123) a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu].
Ústavní soud konstatoval v nálezu sp. zn. IV. ÚS 110/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 202/43 SbNU 261), že ustanovení občanského soudního řádu a zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), upravující doručování, jsou ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny stanoveným postupem, kterým je možno domáhat se u nezávislého a nestranného soudu svých práv. Tato právní úprava je konkretizací kautel práva na soudní ochranu, zejména práva na přístup k soudu. Účelem právní úpravy doručování není kladení překážek osobám uplatňujícím právo, nýbrž stanovení formálního postupu pro jeho uplatňování. Přílišný formalismus, spočívající v uplatňování pouhého jazykového výkladu právní normy, nerespektující účel tohoto institutu, je způsobilý založit extrémní rozpor s principy spravedlnosti, a tím porušení základních práv a svobod. V tomto případě byly, při posuzování včasnosti podání, k dispozici rozporné údaje z cenné nálepky z počítače a z poštovního podacího razítka. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout svou starší judikaturu vztahující se k této problematice. Např. již v nálezu sp. zn. IV. ÚS 325/96 ze dne 8. 12. 1997 (N 153/9 SbNU 335) uvedl, že rozhodujícím dokladem pro posouzení zachování lhůty k podání opravného prostředku je ve smyslu poštovního řádu [§35 odst. l vyhlášky č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád)] podací lístek, jímž pošta stvrzuje příjem zapsaných zásilek. Nelze pominout ani judikaturu soudů obecných, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 1994 sp. zn. 50 Cm 13/94, který vyhodnotil rozpor mezi údajem na obálce a podacím lístku ve prospěch data uvedeného na podacím lístku.
Nejvyšší správní soud tím, že zamítl kasační stížnost stěžovatelky, aproboval postup krajského soudu, který neumožnil stěžovatelce projednat její žalobu proti správnímu rozhodnutí před soudem. Zabýval se jen a pouze údaji, které byly obsaženy na obálce, v níž byla žaloba stěžovatelky podána (viz rozsudek str. 2, poslední odstavec). Zcela pominul, že stěžovatelka předložila kopii podacího lístku - i když také s rozpornými údaji. Při konfliktu dvou dat dal Nejvyšší správní soud poněkud formalisticky přednost tomu, které bylo pro stěžovatelku nepříznivé. Standardní konstatování o důkazním břemenu a o "vigilantibus iura scripta sunt" vskutku nejsou použitelná univerzálně. Ve shora uvedeném nálezu sp. zn. IV. ÚS 110/06, bodu 42, Ústavní soud konstatoval, že pokud z obálky, v níž bylo doručeno dovolání, je patrný rozpor mezi datem na kulatém poštovním razítku a cennou nálepkou, nemůže se obecný soud spokojit jen s jedním z těchto údajů. Je třeba, aby den podání zásilky ověřil, a to výzvou stěžovateli k předložení podací stvrzenky či dotazem na poštovního přepravce.
Z uvedeného vyplývá, že správní soudy shora uvedeným postupem porušily ústavně zaručené základní právo stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zároveň bylo porušeno i základní právo stěžovatelky obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy (čl. 36 odst. 2 Listiny).
S ohledem na shora uvedené Ústavní soud vyhověl návrhu stěžovatelky podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2005 č. j. 7 Afs 139/2004-37 spolu s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 2004 č. j. 15 Ca 100/2004-18 zrušil podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) téhož zákona.