ECLI:CZ:US:2008:1.US.410.08.1
sp. zn. I. ÚS 410/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. N., zastoupeného JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem Praha 8, Křižíkova 56, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2007, čj. 55 Co 441/2007 - 112, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále též "odvolací soud") ze dne 18. 12. 2007, čj. 55 Co 441/2007 - 112, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 7. 2007, čj. 38 C 82/2007 - 92, ve výroku II. o zamítnutí žaloby stěžovatele a ve výroku III. o nákladech řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že rozsudkem odvolacího soudu, který byl (k dovolání stěžovatele) vydán po zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1598/2006, bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivé soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V řízení před obecnými soudy stěžovatel požadoval vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout žalovanému tím, že dostával od stěžovatele nájemné za byt ve výši regulovaného nájmu, ačkoli měl platit pouze nájemné ve výši určené dohodou o užívání družstevního bytu, tedy nižší. Došlo totiž ke změně v osobě pronajímatele bytu v obytném domě, který byl vydán restituentovi, a následně prodán současnému majiteli (žalovanému v řízení před obecnými soudy). Podle stěžovatele se bez následné změny obsahu smlouvy o nájmu bytu nemohl nijak změnit obsah ujednání mezi dosavadním pronajímatelem a stěžovatelem, jako nájemcem bytu. Vydáním domu bytovým družstvem restituentovi, jako osobě oprávněné, nebylo nijak dotčeno platné smluvní ujednání o nájemném jen ve výši ekonomicky oprávněných nákladů, vypočítávané na základě §3 vyhl. č. 85/1997 Sb. Změnou v osobě vlastníka domu, ve smyslu ustanovení §680 odst. 2 ObčZ, nemůže bez dalšího dojít ke zhoršení právního postavení nájemce bytu v tomto domě, včetně výše nájemného, a to ani v případě, kdy dosavadním vlastníkem domu či bytu bylo bytové družstvo a novým vlastníkem se stala fyzická osoba, která již není bytovým družstvem. Podle názoru stěžovatele jím užívaný byt nepozbyl, rozhodnutím soudu o vydání nemovitosti v restituci, a tím i změnou vlastníka, charakteru bytu družstevního.
Z přiloženého rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2007, čj. 55 Co 441/2007 - 112, Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 7. 2007, čj. 38 C 80/2007 - 92, byla žalovanému J. U. uložena povinnost zaplatit stěžovateli 4 966,50 Kč. Soud zároveň zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení dalších 30 506,50 Kč. Obvodní soud tak rozhodl o žalobě, jíž se stěžovatel, jako nájemce bytu v předmětném domě, domáhal po žalovaném vlastníku domu vydání bezdůvodného obohacení. To mělo spočívat v tom, že stěžovatel platil žalovanému nájemné ve výši regulovaného nájmu, ačkoliv měl platit nájemné ve výši určené dohodou o užívání družstevního bytu.
Po odvolání stěžovatele Městský soud v Praze potvrdil rozsudek obvodního soudu s odůvodněním, že rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, z něhož vyvodil i správné právní závěry a řídil se právním názorem vyjádřeným v rozsudku dovolacího soudu. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a dále odkázal i na stanovisko soudu dovolacího. V něm je vyjádřen závěr, že nabytím vlastnického práva k předmětnému domu žalovaný vstoupil do právního postavení pronajímatele předmětného bytu, i do původního nájemního vztahu se všemi jeho obsahovými atributy, jakými jsou předmět nájmu a práva a povinnosti subjektů nájemního vztahu, vyplývající ze zákona, resp. z nájemní smlouvy. Žalovanému však nelze upřít právo, aby v následující době postupoval jako pronajímatel podle tehdy účinné právní úpravy a nájemné z předmětného bytu jednostranně zvyšoval. Vzhledem k tomu, že žalovaný nájemné zvýšil podle výměru Ministerstva financí č. 01/2002, postupoval v rámci svého oprávnění pronajímatele a žádné bezdůvodné obohacení mu nevzniklo.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů, zejména soudu odvolacího. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení čl. 83 Ústavy ČR. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv nebo svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor (resp. vyložily zákon nebo jiný právní předpis), s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, nález č. 39, str. 281).
Ústavní soud přezkoumal ústavnost řízení před odvolacím soudem a žádné porušení základních práv stěžovatele nezjistil. Obecné soudy rozhodly v souladu se zákonem, postavení stěžovatele jako účastníka řízení bylo plně respektováno. Ve věci byla provedena řada důkazů, jimiž byl správně zjištěn skutkový stav věci a z něho pak odvolací soud vyvodil, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě odůvodnil.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu