ECLI:CZ:US:2008:1.US.57.08.1
sp. zn. I. ÚS 57/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2008 soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti J. Ž., směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 1 To 46/2007 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2007, č. j. 9 Nt 53/2007-7, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ústavní stížností napadala rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno jejím návrhům na obnovu řízení o obnově trestního řízení (takto), a tvrdila, že bylo porušeno její právo na projednání této věci v její přítomnosti (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina"), jakož i "principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě". Stěžovatelka žádala, aby jí Ústavní soud ustanovil advokáta. Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost má zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud si opatřil kopie napadených rozhodnutí, z nichž zjistil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2007, č. j. 9 Nt 53/2007-7, byl v neveřejném zasedání zamítnut stěžovatelčin návrh na povolení obnovy řízení, v němž bylo rozhodnuto o nepovolení obnovy řízení. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, avšak Vrchní soud v Praze ji usnesením ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 1 To 46/2007, v neveřejném zasedání zamítl, neboť obnova řízení o obnově řízení je vyloučena ze zákona (ust. §283 písm. b) tr. ř.).
Ústavní soud, tak jako ve všech ostatních věcech, nemohl opomenout, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR je procesním prostředkem k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům sloužícím jednotlivci k ochraně jeho práv ve vztahu subsidiarity. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická či právnická osoba tvrdící, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo či svoboda (§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Je-li ústavní stížnost založena na principu subsidiarity, představuje takový prostředek k ochraně práv, který lze využít až poté, kdy stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Tato zásada má své konkrétní vyjádření v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Z hlediska zákona o Ústavním soudu nutno procesními prostředky k ochraně práva rozumět nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Současně se musí jednat o prostředky existující dle procesních předpisů, tj. vůbec způsobilé vyvolat důsledky, které stěžovatel uplatněním takového prostředku sleduje, tj. vedoucí k ochraně toho kterého práva stěžovatele.
V daném případě je evidentní, že stěžovatelka navrhovala obnovu řízení o obnově řízení, tedy volila jen domnělý procesní prostředek, neboť dle ust. §277 tr. ř. lze navrhovat povolení obnovy jen původního trestního řízení. Tyto prostředky byly proto zjevně nezpůsobilé dosáhnout cíle, který stěžovatelka jejich uplatněním sledovala (obnova řízení sp. zn. Tk VI 1225/46 vedeného v roce 1947). K tomuto cíli se upínají i ústavně chráněná procesní práva, jejichž porušení stěžovatelka namítala. Odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelku nepoškozuje, neboť jak uvedl vrchní soud v napadeném usnesení (str. 3 dole), objeví-li se skutečnosti, které nebyly známy soudu rozhodujícímu v roce 1947, bude stěžovatelka moci znova žádat o obnovu trestního řízení vedeného proti jejím rodičům.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Ústavní stížnost nesplňovala další požadavky kladené na řádné podání v řízení o ústavní stížnosti. (Stěžovatelka je s náležitostmi řádné ústavní stížnosti obeznámena; např. v řízení sp. zn. I. ÚS 232/99 dne 17. 6. 1999 převzala výzvu, kde byly náležitosti ústavní stížnosti podrobně specifikovány; s náležitostmi byla stěžovatelka seznámena i ve věci sp. zn. IV. ÚS 232/06). S ohledem na nepřípustnost ústavní stížnosti však soudce zpravodaj již nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad ústavní stížnosti, zejména zajištění právního zastoupení advokátem, které je v řízení před Ústavním soudem povinné (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť ani odstranění těchto vad by nemohlo přivodit pro stěžovatelku příznivější rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. ledna 2008
Eliška Wagnerová
soudkyně zpravodajka