ECLI:CZ:US:2008:1.US.622.08.1
sp. zn. I. ÚS 622/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky I. Š., zastoupené Mgr. Radimem Dostalem, advokátem ve Vsetíně, Palackého 168 - "Na Rybárně", proti postupu Okresního soudu ve Zlíně ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 161/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti postupu Okresního soudu ve Zlíně ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 161/2006, který tím, že nepředložil její námitku podjatosti soudkyně k rozhodnutí odvolacímu soudu a dále tím, že nereagoval na její žádost o zrušení ustanovení jejího dosavadního právního zástupce, porušil její právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka zejména v následujících skutečnostech:
Základní porušení svého práva spatřuje stěžovatelka v tom, že soud prvního stupně nepředložil její námitku podjatosti soudkyně JUDr. Březíkové ze dne 5. 2. 2007 nadřízenému soudu. K tomuto dále uvádí, že právní zástupce předložil soudu prvního stupně písemnost ze dne 5. 12. 2006, označenou jako námitka podjatosti, v níž je jako osoba podávající tuto námitku uvedena stěžovatelka, která ji však nepodepsala, a proto není možné tuto písemnost pokládat za její podání. Přesto o této námitce podjatosti rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením č. j. 60 Nc 103/2007-168 ze dne 1. února 2007 tak, že soudkyně soudu prvního stupně není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci. Stěžovatelka podala proti usnesení krajského soudu ústavní stížnost, která však byla usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 938/07 ze dne 5. listopadu 2007 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, avšak Ústavní soud uvedl, že stěžovatelům nebyla uzavřena možnost podat další námitku podjatosti, obsahově se lišící od původní.
V rozporu s tímto závěrem Ústavního soudu však soud prvního stupně odmítl námitku podjatosti ze dne 5. 2. 2007 předložit nadřízenému soudu a tím stěžovatelce odepřel její ústavně zaručená procesní práva. Stěžovatelka tvrdí, že námitka podjatosti ze dne 5. 2. 2007 se obsahově liší od námitky podjatosti ze dne 5. 12. 2006. Zatímco podání ze dne 5. 12. 2006 se týká okolností, které svědčí o podjatosti soudkyně a vztahují se k jednání soudu dne 13. 11. 2006, pak v námitce podjatosti ze dne 5. 2. 2007 se jedná o okolnosti, které se vztahují k jednání soudu prvního stupně dne 22. 1. 2007; dále je zde nová skutečnost svědčící o podjatosti soudkyně, a to že nereagovala na žádost stěžovatelky o zrušení ustanovení jejího dosavadního právního zástupce a o ustanovení nového zástupce.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud zakázal soudu prvního stupně pokračovat v zásahu do jejích ústavních práv, a přikázal mu předložit námitku podjatosti ze dne 5. 2. 2007 k rozhodnutí nadřízenému soudu a rozhodnout o zrušení ustanovení dosavadního právního zástupce a ustanovení nového právního zástupce.
II.
K ústavní stížnosti se vyjádřila soudkyně Okresního soudu ve Zlíně, která prohlásila, že námitka podjatosti, podaná stěžovatelkou dne 5. 2. 2007 se týkala stejných okolností jako námitka podjatosti ze dne 5. 12. 2006; proto postupovala podle ustanovení §15b odst. 1 o. s. ř. Dále uvedla, že soud prvního stupně neshledal důvody, proč by měl zrušit ustanovení právního zástupce a ustanovit jí zástupce jiného. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka si sama zvolila právního zástupce dalšího, který do spisu založil plnou moc ze dne 25. 5. 2007, došlo k zániku původního právního zastoupení a vzniku nového právního zastoupení již samotným udělením plné moci pro zastupování. Soud prvního stupně považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. Za tohoto stavu nevzal Ústavní soud uvedené vyjádření za základ svého rozhodnutí, neboť nic nového - oproti soudnímu spisu - nepřinášelo.
III
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 6 C 161/2006 vedený u Okresního soudu ve Zlíně. Ve vztahu k předmětu ústavní stížnosti ze spisu zjistil, že stěžovatelka podala námitku podjatosti soudkyně JUDr. Heleny Březíkové ze dne 5. 12. 2006, v níž podjatost soudkyně spatřovala jednak v tom, že nevyhověla žádosti jejího právního zástupce o odročení jednání a jednala v její nepřítomnosti a i v nepřítomnosti právního zástupce, a jednak v tom, že tatáž soudkyně rozhoduje i ve sporu jejího syna, který trvá již 9 let. K této námitce se soudkyně soudu prvního stupně vyjádřila negativně (č.l. 160) tak, že se necítí podjatá, a žádosti o odročení nevyhověla proto, že právní zástupce nedoložil žádný doklad svědčící pro odročení jednání. Pokud při jednání dne 13. 11. 2006 vyslýchala svědky, sdělila jim, že se výslech bude opakovat, aby jim žalobkyně - stěžovatelka mohla klást otázky. O námitce podjatosti rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením č. j. 60 Nc 103/2007-168 ze dne 1. února 2007 tak, že soudkyně soudu prvního stupně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí v předmětné věci.
Dále Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala další námitku podjatosti ze dne 5. 2. 2007 (č.l. 171-174), v níž podjatost soudkyně soudu prvního stupně spatřovala v tom, že soudkyně neodročila nařízené ústavní jednání na její žádost, i když doložila soudu potvrzení lékařské pohotovostní služby, že je nemocná. Dále spatřovala podjatost soudkyně v tom, že stejná soudkyně rozhoduje ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 22/97 (věc, v níž je účastníkem syn stěžovatelky). Konečně podjatost soudkyně spatřuje i v tom, že soudkyně nerozhodla o její žádosti o ustanovení nového právního zástupce.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud postup soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nepřisvědčil námitce stěžovatelky, že porušení práva na spravedlivý proces bylo způsobeno tím, že soudkyně soudu prvního stupně nepředložila její námitku podjatosti ze dne 5. 2. 2007 k rozhodnutí nadřízenému soudu. Soudkyně soudu prvního stupně - jak je ze spisu patrno - postupovala v souladu s ustanovením §15b odst. 3 o. s. ř., které umožňuje soudu, aby v případě, že se důvody uvedené v námitce podjatosti shodují s těmi, které byly již přezkoumány, nepředkládal námitku nadřízenému soudu a pokračoval v řízení. Tak tomu v tomto případě bylo, což je zřejmé porovnáním námitek podjatosti z 5. 12. 2006 a z 5. 2. 2007. Soudkyně soudu prvního stupně uvedeného procesního ustanovení tedy využila. Ústavní soud na základě přezkoumání spisu dospěl k závěru, že její postup byl v souladu s uvedenými procesními předpisy a nebylo jím porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Stejně tak - jak to učinil Ústavní soud i v předchozím řízení pod sp. zn. IV. ÚS 938/07 - je nutno poukázat na ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., který stanoví, že "Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech."
Pokud jde o stěžovatelčinu námitku, že soudkyně soudu prvního stupně nerozhodla o zrušení ustanovení právního zástupce a neustanovila jí jiného právního zástupce, pak ze spisu nevyplývá žádný důvod, pro který by soudkyně mohla dospět k závěru, že ustanovený právní zástupce neplní své povinnosti. Jestliže stěžovatelka nebyla spokojena s jeho činností, nic jí nebránilo, což ostatně sama také využila, zvolit si právního zástupce nového. Udělením plné moci k zastupování novému právnímu zástupci tak samozřejmě zaniklo právní zastoupení předchozím právním zástupcem. Vůči soudu se změna právního zastoupení stala účinnou až v okamžiku, kdy byla do spisu vložena plná moc, kterou stěžovatelka novému právnímu zástupci udělila. Nelze proto podle názoru Ústavního soudu ani v tom, že soudkyně nerozhodla o zrušení ustanovení právního zástupce a neustanovila nového právního zástupce, spatřovat porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. července 2008
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu