ECLI:CZ:US:2008:1.US.652.08.1
sp. zn. I. ÚS 652/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti O. N., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Praha 5, Symfonická 1496/9, proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2008, čj. 1 Cad 10/2007-29, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České správy sociálního zabezpečení jako vedlejšího účastníka, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Městský soud v Praze je povinen zaplatit stěžovateli k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem 7200 Kč, a to do 30 dnů od doručení tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 2. 2008, čj. 1 Cad 10/2007-29, vyhověl žalobě stěžovatele a ve výroku I. zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 1. 2007, čj. 300111019, ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že "výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení proti účastníkovi, který úspěch ve věci neměl".
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výroku II. tohoto rozsudku, jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel spatřuje porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod a 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod v tom, že městský soud v odůvodnění rozsudku pečlivě zdůvodnil, proč má stěžovatel nárok na náhradu nákladů řízení, a ve výroku to popřel.
Vedlejší účastník ve vyjádření uvedl, že se k podané ústavní stížnosti nevyjadřuje, neboť se netýká jeho rozhodovací činnosti.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření konstatoval, že ve výroku II. shora označeného rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti, neboť výrok neodpovídá odůvodnění rozsudku. Tato nesprávnost byla opravena usnesením čj. 1 Cad 10/2007-37, vydaným podle §54 odst. 4 s. ř. s. K tomu Ústavní soud z procesního spisu zjistil, že podle tohoto opravného usnesení se výrok II. označeného rozsudku opravuje tak, že "žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám jeho právního zástupce JUDr. Lubomíra Millera, advokáta, se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, ve výši 2400,-- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí". Pro úplnost Ústavní soud dodává, že opravné usnesení vydal Městský soud v Praze až dne 14. 5. 2008, tj. až poté, co mu Ústavní soud doručil dne 25. 4. 2008 výzvu k vyjádření se k ústavní stížnosti.
K dotazu Ústavního soud, zda i nadále trvá na podané ústavní stížnosti, nebo zda ji hodlá vzít zpět, stěžovatel uvedl, že městský soud ještě před vydáním rozhodnutí Ústavního soudu učinil to, čeho se stěžovatel domáhal ústavní stížností. Proto navrhl zastavení řízení o ústavní stížnosti. Na základě tohoto dispozičního úkonu stěžovatele Ústavní soud řízení podle §77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zastavil, jak je uvedeno ve výroku I.
Stěžovatel rovněž navrhl, aby Městskému soudu byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem (celkem 7200 Kč), neboť má za to, že existují důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Celá ústavní stížnost byla vyvolána zjevně chybným postupem městského soudu, přičemž nešlo o žádnou složitou problematiku, na kterou by mohly existovat různé právní názory. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že náklady řízení o ústavní stížnosti činí k dnešnímu dni 7200 Kč, zatímco náklady přiznané opravným usnesením činí 2400 Kč. Ačkoliv tedy byl stěžovatel v řízení před Ústavním soudem plně úspěšný, kdyby mu Ústavní soud náklady nepřiznal, byl by na tom hůře, než před podáním ústavní stížnosti. Stěžovatelova ztráta by tak činila 4800 Kč (7200-2400), což je v rozporu se zásadami spravedlivého procesu podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud zákon o Ústavním soudu nestanoví jinak (§62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud však může podle §62 odst. 4 téhož zákona v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Mezi náklady účastníků nebo vedlejších účastníků zákon zahrnuje zejména hotové výdaje účastníků nebo vedlejších účastníků a jejich zástupců, ztrátu na výdělku účastníků nebo vedlejších účastníků a odměnu za zastupování (§62 odst. 5 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud se ztotožňuje se závěrem stěžovatele, že souzená věc představuje případ, který odůvodňuje postup podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Řízení o ústavní stížnosti sice bylo zastaveno, ovšem ke zpětvzetí důvodně podaného návrhu došlo pro chování účastníka, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost směřovala. Stěžovatel brojil proti zřejmě nesprávnému výroku rozsudku městského soudu, jenž byl v příkrém rozporu s odůvodněním. Ústavní stížnost byla přitom jediným prostředkem nápravy, neboť podle §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení. Částka, o níž na nákladech řízení před městským soudem šlo, byla poměrně nepatrná (2400 Kč); bylo by zjevně absurdní, pokud by měla být pohlcena částkou, kterou stěžovatel vynaložil na nákladech řízení před Ústavním soudem, neboť by tak byla zcela popřena funkce ústavní stížnosti jako prostředku směřujícího k obnovení ústavně konformního stavu.
Stěžovatel účtoval s odkazem na §9 odst. 3 písm. f) a §13 odst. 3 advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.) tři úkony právní služby a tři paušály. Poukaz na §9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu však není přesný, neboť dopadá na řízení ve věcech žalob, kasačních stížností a dalších právních věcí projednávaných podle soudního řádu správního, s výjimkou věcí podle odstavce 2. Na řízení o ústavních stížnostech se vztahuje §9 odst. 3 písm. g) advokátního tarifu, avšak opět s výjimkou věcí vyjmenovaných v §9 odst. 2 této vyhlášky. V tomto ustanovení jsou uvedeny mj. věci důchodového pojištění, kam spadá mj. i příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o nějž šlo v řízení před městským soudem. Předmětem řízení o ústavní stížnosti však nebyl nárok na příplatek k důchodu, ale nárok na náhradu nákladů řízení, a proto nejde o důchodovou věc; tarifní hodnota se tak neřídí §9 odst. 2 advokátního tarifu, ale §9 odst. 3 písm. g) tohoto předpisu. Stěžovateli tak na základě §7 bodu 5., §9 odst. 3 písm. g) a §11 písm. a) a d) advokátního tarifu náleží za tři úkony právní služby 6300 Kč a za tři paušály podle §13 odst. 3 advokátního tarifu 900 Kč, celkem tedy 7200 Kč.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu