ECLI:CZ:US:2008:1.US.748.08.1
sp. zn. I. ÚS 748/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky G & C Pacific, a.s., se sídlem Dobronická 1257, 148 25 Praha, IČ: 26251019, zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, se sídlem Lesnická 52, 613 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č.j. 5 Ans 1/2008-59, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka G & C Pacific, a.s. (dále jen "stěžovatelka") domáhala zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen "NSS").
Napadeným rozhodnutím byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky pro opožděnost. NSS v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka podala kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "KS") ze dne 25. 10. 2007, č.j. 30 Ca 182/2007-27, který jí bylo doručen ve středu dne 14. 11. 2007. Kasační stížnost stěžovatelka podala elektronicky dne 29. 11. 2007 u podatelny KS a následně dne 30. 11. 2007 osobně. NSS poukázal na §106 odst. 2 s. ř. s., podle něhož musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí a její zmeškání nelze prominout. Dle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. V souzené věci dnem určujícím počátek běhu lhůty ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s.ř.s. byl den doručení písemného vyhotovení usnesení KS, tj. středa 14. 11. 2007. Konec lhůty k podání kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak, v návaznosti na výše uvedené, připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tj. dnem doručení, a to na středu dne 28. 11. 2007. Ve smyslu §106 odst. 2 a §40 s. ř. s. byl tento den posledním dnem pro podání kasační stížnosti. NSS proto uzavřel, že předmětná kasační stížnost, podaná dne 29. 11. 2007, resp. dne 30. 11. 2007 byla podána opožděně a jako taková byla s odkazem na §46 odst. 1 písm. b) a §120 s.ř.s. odmítnuta.
Usnesení NSS ze dne 30. 1. 2008, č.j. 5 Ans 1/2008-59, napadla stěžovatelka ústavní stížností. Odkázala na NSS citované ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s., v němž se uvádí, že "Lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin". Podle stěžovatelky z citovaného "ustanovení vyplývá, že - jak i Nejvyšší správní soud uvádí - bylo stěžovateli doručeno usnesení Krajského soudu v Brně ve středu dne 14. 11. 2007, a proto se lhůta počítá ode dne 15. 11. 2007, neboť lhůta počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek." Stěžovatelka tedy (s odkazem na doložené listiny) dovozuje, že jestliže učinila podání elektronicky a následující den jej doplnila osobním podáním na podatelnu KS, zachovala tím zákonem předepsanou lhůtu a kasační stížnost podala včas. Proto navrhla, aby Ústavní soud vydal nález, kterým se usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č.j. 5 Ans 1/2008-59, zrušuje.
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.
Stěžovatelka činí sporným výklad ustanovení §40 odst. 1 a 2 s. ř. s. a §106 odst. 2 věta první s.ř.s. Tato ustanovení, stejně jako ostatní procesní předpisy (srov. §57 občanského soudního řádu, §60 trestního řádu, §14 zákona o správě daní a poplatků, §40 správního řádu), rozlišují den, který je určující pro počátek lhůty a den počátku běhu lhůty. Toto rozlišující pojetí je na území České republiky zavedeno již desítky let (srov. §902 o. z. o.).
Jestliže je lhůta určena na týdny, je rozhodný pro počítání nikoli začátek, ale konec lhůty. Lhůta k podání kasační stížnosti počne sice běžet dnem, který následuje po dni doručení rozsudku KS, avšak den, který určil počátek lhůty, je den doručení, takže konec lhůty se svým označením shoduje s označením dne doručení. Uvedený výklad odpovídá všeobecně známé, dostupné a konsolidované procesualistické doktríně i judikatuře (srov. např. Wintrová, A., a kol.: Civilní právo procesní, Praha, Linde, 2006, str. 208, rozhodnutí NSS č. 57/2004 Sb. NSS, str. 29, publikované i In: Vopálka, V., Mikule, V., Šimůnková, V., Šolín, M.: Správní řád soudní. Komentář., Praha, C.H.Beck, 2004, str. 76).
V souzené věci byl určujícím pro počátek lhůty den doručení (tj. středa dne 14. 11. 2007) a lhůta počala běžet den následující, avšak v souladu s ustanovením §40 odst. 2 s. ř. s. skončila toho dne, který se svým označením shodoval se dnem určujícím počátek lhůty, tj. středou dne 28. 11. 2007. Z uvedeného je zřejmé, že počítání lhůty v projednávaném případě bylo v souladu se zněním procesního předpisu, takže odmítnutí kasační stížnosti pro opožděnost bylo správné.
To, že zákonodárce určil lhůtu k podání kasační stížnosti v týdnech (a nikoliv ve dnech, jak je v právním řádu České republiky v souvislosti s lhůtami pro podávání opravných prostředků obvyklé) může být zajisté kritizováno. Z toho ovšem nevyplývá, že by bylo možné takto zákonodárcem projevenou vůli revidovat výkladem, jenž by relevantní ustanovení zákona upínající se ke lhůtě k podání kasační stížnosti v rozporu se zněním zákona i tradiční jurisprudencí pozměnil. Nemožnost takové, contra legem jdoucí interpretace, nemůže být ospravedlněna ani odkazem na zákonodárcem použitou stylistiku ustanovení §106 odst. 2 s.ř.s., dle níž musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a nikoliv - jak je formulačně obvyklé - ode dne doručení.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Stejně rozhodl Ústavní soud ve srovnatelné věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2043/07.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu