ECLI:CZ:US:2008:1.US.750.08.1
sp. zn. I. ÚS 750/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného Mgr. Vladanou Pščolkovou, advokátkou, se sídlem Jurečkova 16-20, 702 00 Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007 sp. zn. 6 Tdo 1146/2007, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. 4 To 167/2006 a proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 11. 2005 sp. zn. 4 T 89/2004, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a řádně podanou stížností stěžovatel napadá v záhlaví tohoto usnesení specifikované rozhodnutí obecných soudů a navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2, odst. 3 a v čl. 46 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a přiloženého usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 4 T 89/2004, byli obvinění N. R. a R. H. (stěžovatel) uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že dne 6. 8. 2001 v Kopřivnici, v bývalém sídle společnosti Finanční dům GOLD, spol. s r.o., obviněná N. R. jako jednatelka této společnosti po vzájemné dohodě se stěžovatelem, který byl ředitelem této společnosti, učinila faxem objednávku na slévárenskou mosaz u společnosti VÚK-Kovohutě, s.r.o., na základě které dne 7. 8. 2001 v Panenských Břežanech, od společnosti VPCH-Kovohutě, s.r.o., odebrali za společnost Finanční dům GOLD slévárenskou mosaz za kupní cenu 2.413.737,10 Kč, přičemž oba obvinění tak činili s cílem získat materiál, z výtěžku jehož prodeje by financovali další podnikání společnosti Finanční dům GOLD, kdy si byli vědomi, že kupní cenu ke dnům splatnosti ani později nebude společnost Finanční dům GOLD schopná vzhledem ke své ekonomické situaci řádně hradit, převzaté zboží obratem se ztrátou 517.229,10 Kč prodali společnosti Anbremetall se sídlem v Dobříši, a získanou částku 1.896.508,- Kč použili k úhradě různých výdajů společnosti, poškozené společnosti VPCH-Kovohutě, s.r.o., uhradili řádně dne 24. 8. 2001 toliko 400.000,- Kč s tím, že na další částku uhradili pouze 50.000,- Kč v hodnotě materiálu dodaného dne 15. 9. 2001, čímž jí způsobili škodu ve výši 2.013.737,10 Kč. Za to byla obviněná N. R. odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dva a půl roku. Stěžovatel byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, odst. 3 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let s dohledem. Dále byl citovaným rozsudkem každému z obviněných uložen podle §53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč, přičemž byl podle §54 odst. 3 tr. zák., pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, každému z nich uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněná N. R., stěžovatel a poškozený - společnost VPCH-Kovohutě, s.r.o., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 To 167/2006. Z podnětu odvolání poškozeného napadený rozsudek podle §259 odst. 2, odst. 3 tr. ř. per analogiam doplnil o výrok, jímž uložil obviněným podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému škodu ve výši 1.953.221,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 763.976,40 Kč od 28. 8. 2001 do zaplacení a z částky 1.189.244,60 Kč od 18. 9. 2001 do zaplacení. Odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítl. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 To 167/2006, podali oba obvinění dovolání, přičemž uplatnili dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. Dovolání bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti uvádí, že soudy v napadené věci rozhodly při extrémním nesouladu skutkových zjištění a jejich právního posouzení, a zejména při nedostatečném prokázání objektivní a subjektivní stránky trestného činu. Zpochybňuje procesní použitelnost a i následné hodnocení řady provedených důkazů, podrobněji především znaleckého posudku doc. H. Dále stěžovatel namítá, že soudy opomněly provést důkaz znaleckým posudkem č. 474 J. Z., znalce z oboru ekonomika, vypracovaný dne 27. 5. 2004. Postupem soudů I. a II. stupně mělo být stěžovateli nerespektováním zásady dvojinstančnosti řízení odepřeno právo na obhajobu. Rovněž zpochybňuje postavení poškozeného a výrok o náhradě škody pro nerespektování zásady res iudicata s ohledem na pravomocně skončené občanskoprávní řízení. Celkově tak mají být rozhodnutí obecných soudů nedostatečně neodůvodněná, a to jak ve vztahu k výroku o vině, tak i ve vztahu k výroku o (zejm. peněžitém) trestu.
Pro úplnost Ústavní soudu dodává, že spoluobviněná N. R. podala proti týmž rozhodnutím obecných soudů rovněž ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2008, sp. zn. III. ÚS 637/08, odmítnuta částečně jako zjevně neopodstatněná, částečně jako nepřípustná.
Ani při posouzení námitek stěžovatele nedospěl Ústavní soud k závěru o opodstatněnosti ústavní stížnosti. Nejvyšší soud na relevantní námitky stěžovatele adekvátně reagoval a své rozhodnutí podrobně odůvodnil v intencích daných dovolacími důvody. Přitom poukázal na dřívější judikaturu Ústavního soudu vztahující se k interpretaci dovolacích důvodů v trestních věcech. Jako klíčové ve vztahu ke stěžovatelovým námitkám Ústavní soud považuje úvahy Nejvyššího soudu ve vztahu k naplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu podvodu (str. 10 až 13 usnesení Nejvyššího soudu). Protože rozhodnutí Nejvyššího soudu se tak nejeví jako rozporné se zásadami spravedlnosti, postačí na jeho odůvodnění odkázat.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, rozeznává v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl v části směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), a v části směřující proti rozsudkům soudu I. a II. stupně jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť v tomto rozsahu nebrojí proti rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (srov. rovněž usnesení sp. zn. III. ÚS 637/08).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu