ECLI:CZ:US:2008:1.US.756.06.1
sp. zn. I. ÚS 756/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. Y., právně zastoupený mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem se sídlem Veletržní 829/59, 170 00 Praha 7, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006, č.j. 6 Azs 205/2005-54, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. 11. 2006 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, označené jako "Ústavní stížnost proti Usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Azs 205/2005-54 ze dne 27. zaři 2006 (včetně odkladného účinku)". Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat materiální stránkou věci, byl povinen přezkoumat všechny formální náležitosti návrhu, jak vyplývají ze zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Vzhledem k tomu, že Ústavní stížnost neobsahovala žádné tvrzení o tom, že byla porušena některá ústavní práva stěžovatele, nýbrž že "důvodem pro podání této ústavní stížnosti jsou zákonné důvody specifikované v ust. §103 odst. 1 písm. a) až d) zák č. 150/2002 Sb.", nesplňovala náležitosti vyplývající z §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Proto byl stěžovatel Ústavním soudem vyzván k odstranění vad podání a současně byl poučen, že Ústavní soud v takto nejasné formulaci spatřuje zřejmý nesoulad s §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a smyslem §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť z koncepce institutu ústavní stížnosti dle zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost není obecným prostředkem ochrany jakéhokoli práva zaručeného právním řádem České republiky, ale výhradně základních práv určitě a nepochybně obsažených v konkrétních předpisech tvořících ústavní pořádek, respektive v relevantních mezinárodních smlouvách. Současně byl stěžovatel upozorněn, že neodstraní-li vady podání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy, lze návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Výzva byla právnímu zástupci stěžovatele doručena dne 7. 12. 2007. Vzhledem k tomu, že 22. 12. 2007 byla sobota, platí podle §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §57 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, že posledním dnem lhůty je nejblíže následující pracovní den, tedy čtvrtek 27. 12. 2007. Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě vady neodstranil, jsou podmínky §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu splněny, neboť lhůta k odstranění vad uplynula marně. Ústavní soud tedy soudcem zpravodajem usnesením rozhodl o odmítnutí návrhu pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 8. ledna 2008
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj