ECLI:CZ:US:2008:1.US.8.08.1
sp. zn. I. ÚS 8/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti společnosti MH CIRUS, spol. s r.o., sídlem Marxovo náměstí 96, Postoloprty, zast. JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, sídlem Štefánkova 48, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.11.2007, č.j. 1 Ko 322/2007-665, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), jímž bylo ve výrocích II., V. a VI. potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 21.5.2007, č.j. 46 K 31/2001-630. Tímto usnesením krajského soudu byl zrušen konkurs na majetek úpadce (tj. na majetek stěžovatele), a to pro nedostatek majetku. Stěžovatel v další části ústavní stížnosti obsáhle polemizuje se závěry soudu ohledně nákladů konkursu a ohledně postupu při vydání věcí navrhovateli konkursu. Dospívá k závěru, že pokud bylo v jeho případě postupováno podle zák. č. 328/1991 Sb. (který prohlašuje za archaický akt, protože byl fakticky opsán podle předlohy platné v první polovině minulého století a do značné míry vychází ze zákonodárství z doby Marie Terezie), byla porušena jeho základní práva, a to minimálně podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a podle čl. 6 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě (dále jen "Dodatkový protokol č. 1"). Podle jeho tvrzení byla napadeným usnesením porušena též ústavně zaručená práva podle č. 90 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle č. 11 Listiny, a proto navrhl jeho zrušení.
Znění příslušných článků Úmluvy, Dodatkového protokolu č. 1, Ústavy a Listiny, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:
Čl. 6 odst. 1 Úmluvy:
Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.
Čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1
Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.
Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.
Čl. 90 Ústavy
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
Čl. 11 Listiny:
1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Čl. 36 odst. 1 Listiny:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Z obsahu napadeného usnesení vrchního soudu Ústavní soud zjistil, že krajský soud rozhodl ve věci konkursu na majetek stěžovatele usnesením ze dne 21.5.2007, č.j. 46 K 31/2001-630, jímž zamítl námitku jednoho z věřitelů (výrok I.), schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku a vyúčtování odměny správce (výrok II.), uložil správci konkursní podstaty vrátit zálohu na náklady konkursu (výrok III.), rozhodl o zkrácení odměny správce konkursní podstaty (výrok IV.), zrušil konkurs vedený na majetek úpadce z důvodu, že jeho majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu (výrok V.) a správci konkursní podstaty uložil, aby soudu předložil zprávu o ukončení účetnictví a uzavření účetních knih (výrok VI.). Krajský soud, kromě jiného, zjistil, že náklady konkursu činí více než 10 mil. Kč a že získané příjmy (cca 6,8 mil. Kč) nepostačí k uspokojení zbývajících nákladů konkursu, proto konkurs na majetek úpadce zrušil. Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel odvoláním do jeho výroků II., V. a VI., v němž tvrdil, že z konečné zprávy vyplývá, že nebyl předlužen, že jeho majetek byl vyšší než jeho závazky, a věřitelé přesto nebudou uspokojeni, protože náklady konkursu jsou nepřiměřeně vysoké, dále že správcem konkursní podstaty byly vydány věřiteli - společnosti PERI, s.r.o. - neoprávněně vydány komponenty lešení, které byly součástí konkursní podstaty. Vrchní soud napadené usnesení i řízení předcházející jeho vydání přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:
- Úpadce nepodal proti konečné zprávě žádné námitky v zákonem stanovené lhůtě po jejím vyvěšení (§29 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb.), je proto vyloučeno, aby soud v rámci posuzování důvodnosti odvolání zkoumal jeho námitky uvedené až v odvolání, tj. že výše zpeněžení konkursní podstaty mohla být jiná než tak, jež je uvedena v konečné zprávě.
- Na základě řádně projednané a schválené konečné zprávy o zpeněžování majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, vůči které žádné námitky nebyly vzneseny, dospěl krajský soud k závěru, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu. Z tohoto důvodu konkurs zrušil, jak předpokládá §44 odst. 1 písm. d) zák. č. 328/1991 Sb.
Na základě těchto závěrů vrchní soud napadené usnesení ve výrocích dotčených odvoláním potvrdil.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a se spisem městského soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je nepřípustný. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem, a v nichž stěžovatel využil možnosti nápravy dané v příslušných fázích předchozích řízení. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle §75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí jen pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. V posuzované věci je zřejmé, že stěžovatel nevyužil postupu podat proti konečné zprávě o zpeněžování majetku z podstaty a o vyúčtování hotových výdajů námitky podle §29 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb. Proto je třeba vycházet z toho, že pokud účastník konkursu námitky vůči konečné zprávě nepodá, vyjádří tím akceptaci s údaji předkládanými správcem, a v konečném důsledku se nemůže domáhat ani přezkoumání bezprostředně navazujících a odvozených výroků. Taková úprava je výrazem oprávněné snahy o zabránění průtahům v konkursním řízení. Nevyužití zákonem stanovených prostředků v etapě, kdy řízení probíhá před obecnými soudy, je zákonnou překážkou přípustnosti ústavní stížnosti, nemohlo tudíž ani dojít k porušení těch základních práv, kterých se stěžovatel dovolává. Ve vztahu k tvrzenému porušení článku 90 Ústavy Ústavní soud podotýká, že s ohledem na jeho systematické zařazení v Ústavě je zřejmé, že uvedený článek v podstatě garantuje zásadní principy činnosti soudní moci, nikoliv však subjektivní ústavní práva. Z tohoto hlediska se tedy podle názoru Ústavního soudu nelze uvedeného článku samostatně dovolávat.
Vzhledem k uvedeným zjištěním soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2008
Ivana Janů
soudce zpravodaj