ECLI:CZ:US:2008:1.US.943.08.1
sp. zn. I. ÚS 943/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele I.F.B., a. s., se sídlem v Praze, Vinohradská 230/1511, zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 164/2006, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti tohoto usnesení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 164/2006, kterým bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2005, sp. zn. 1 Ko 379/2005, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, sp. zn. 78 K 6/2005, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Za uvedené situace je ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní stížnost je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda (§72 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Podle §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě je zjevné, že předmětné řízení nebylo dosud ukončeno, neboť shora uvedeným usnesením Nejvyššího soudu bylo rozhodnuto o vrácení věci soudu prvního stupně, který bude v rámci pokračujícího řízení ve věci znovu jednat a rozhodovat. Ústavní stížnost byla tedy zjevně podána v takové fázi řízení před obecnými soudy, ve které právní úprava podání ústavní stížnosti nepřipouští a připustit nemůže; stěžovatel totiž nevyčerpal a v době podání ústavní stížnosti ani nemohl vyčerpat všechny prostředky, poskytnuté zákonem k ochraně jeho práv. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani stěžovatelova obsáhlá argumentace, protestující v zásadě proti tomu, že napadeným usnesením bylo zrušeno prohlášení konkursu na majetek dlužníka, což prý vyvolává na straně stěžovatele právní nejistotu a ohrožení jeho možností domoci se na dlužníkovi v konkursu svých práv a vytváří mnoho právních nejasností.
Ústavní soud zde odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně; přitom důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů, nad kterými není oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor a perfekcionisticky opravovat jejich skutečná nebo domnělá pochybení. V této souvislosti lze také připomenout, že ochrana základních práv a svobod není pouze úkolem Ústavního soudu, ale i soudů obecných (čl. 4 Ústavy); Ústavní soud představuje v této souvislosti toliko "ultima ratio", institucionální mechanismus, který nastupuje teprve v případě selhání všech právních prostředků ostatních. Každý jiný postup by Ústavní soud stavěl nikoliv na konec, ale na začátek celého procesu a vlastně by tím předjímal i jeho výsledek.
Za dané procesní situace je bezpředmětný i návrh stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 8. prosince 2008
Vojen Güttler
soudce zpravodaj