ECLI:CZ:US:2008:2.US.1079.08.1
sp. zn. II. ÚS 1079/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. května 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. K. T., právně zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2008, sp. zn. 3 T 66/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 4. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení a tvrdil porušení různých aspektů svého základního práva na spravedlivý proces.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že výše citovaným usnesením byl vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. ř.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.
Ústavní soud vychází z tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti, že podal řádný opravný prostředek proti napadenému rozhodnutí, o němž doposud nebylo rozhodnuto. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud postupoval podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost neodmítl pro nepřípustnost. Svůj návrh odůvodňuje setrvalou praxí Městského soudu v Brně, která je dle jeho názoru pro stěžovatele nepříznivá.
Ústavní soud neshledal důvod postupovat podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a to zejména proto, že pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o řádném opravném prostředku rozhodne příslušný soud, mohl by zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak je shora uvedeno. Má-li právní zástupce zato, že Městský soud v Brně setrvale rozhoduje v rozporu s řádně vykládaným trestním řádem, měl by hledat cestu, jak poskytnout skrze příslušné osoby podnět Nejvyššímu soudu, který je povolán ke sjednocování judikatury, jakož i k řádnému sjednocujícímu výkladu zákona. Jistě by si právní zástupce stěžovatele mohl stěžovat na zadržování spisů i u předsedkyně Městského soudu v Brně.
Odmítnutím ústavní stížnosti nemůže být stěžovatel poškozen, poněvadž lhůta pro podání nové řádné ústavní stížnosti mu počne běžet teprve poté, co příslušný soud ve věci rozhodne (viz §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2008
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj