ECLI:CZ:US:2008:2.US.1410.08.1
sp. zn. II. ÚS 1410/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti MUDr. J. K., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 12, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2003 ve věci sp. zn. 33 Cm 265/2001, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2004 ve věci sp. zn. 14 Cmo 424/2004 a proti sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 22. 2. 2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda byl návrh stěžovatele podán v zákonem stanovené lhůtě.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení. Lhůtu k podání návrhu nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní.
V posuzované věci odvíjí stěžovatel lhůtu k podání ústavní stížnosti od doručení sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 22. 2. 2008 týkajícího se dohledové činnosti nad postupem nižšího státního zastupitelství. Sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, zaslané právnímu zástupci stěžovatele, související zřejmě s odložením trestního oznámení stěžovatele, však nepředstavuje součást řízení, v němž byla vydána ústavní stížností napadená soudní rozhodnutí. Zachování lhůty k podání ústavní stížnosti proti usnesením krajského a vrchního soudu proto není možné. Ústavní soud se z tohoto důvodu ústavností napadených soudních rozhodnutí meritorně zabývat nemohl.
Napadené sdělení Nejvyššího státního zastupitelství nepředstavuje z povahy věci rozhodnutí, které by mohlo zasáhnout některé stěžovatelovo základní právo či svobodu. Ústavní stížnost proto nemůže být ve vztahu k obsahu tohoto sdělení prostředkem k ochraně stěžovatelových práv. Ústavní soud tak není v této části podání příslušný k jeho projednání.
Ústavní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti návrh stěžovatele z části jako návrh podaný po lhůtě dle §43 odst. 1 písm. b) a z části jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 30. července 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj