ECLI:CZ:US:2008:2.US.1457.08.1
sp. zn. II. ÚS 1457/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 10, Gutova 3297/4, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2008, č. j. 20 Co 148/2008-234 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 11. 2007, č. j. 24 C 265/2000-209, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včasnou (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž bylo jen z poloviny vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků za odvolání, a tvrdil že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"). Porušeno mělo být i právo na rovné postavení v soudním řízení, garantované čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i čl. 96 odst. 1 Ústavy. Stěžovatel vznesl námitku podjatosti vůči předsedovi Ústavního soudu pro případ, že by mu příslušel v souvislosti s projednáním a přípravou ústavní stížnosti jakýkoli úkon. Stížnost byla dle rozvrhu práce přidělena výše uvedenému senátu a soudkyni zpravodajce (o čemž byl stěžovatel vyrozuměn tzv. akceptačním dopisem ze dne 16. 6. 2008). Podmínka námitky podjatosti nenastala, a Ústavní soud se proto námitkou nezabýval.
K porušení principu rovnosti zbraní mělo dojít tím, že soudy nedostály své povinnosti zkoumat, zda postavení účastníků z hlediska politického, ekonomického či jiného vlivu nezakládá takovou nerovnost, která by "zpochybňovala právo na spravedlivý proces některého z nich". Stěžovatel označil za notorietu (§121 o. s. ř.), že vymohl své klientce majetek, jehož tržní hodnota v roce 2000 dosahovala 1, 5 mld. Kč; klientka se stala nejmajetnější politickou stranou. Stěžovatelova majetková situace se díky klientčinu neplnění závazků z mandátní smlouvy podstatně zhoršila. Ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. podle stěžovatele nepočítá s aplikací principu rovnosti zbraní ve výše předestřeném smyslu, neboť dovoluje zkoumat jen poměry účastníka (nikoli účastníků). Stěžovatel zde odkázal na čl. 36 odst. 4 a čl. 2 odst. 3 Listiny, a domáhal se aplikace Úmluvy s tím, že soud měl věc podle ust. čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR předložit Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ust. §138 odst. 1 o. s. ř. ve slovech "k návrhu" a "účastníka". Stěžovatel "připomněl" Ústavnímu soudu povinnost posoudit soulad předmětného ustanovení o. s. ř. s principem rovnosti zbraní i bez návrhu, a to odkazem na ust. §78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Připomněl i povinnost obsaženou v čl. 234 Smlouvy o Evropském společenství.
Ústavní soud zjistil z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 11. 2007, č. j. 24 C 265/2000-209, že soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků. Toto usnesení bylo k odvolání stěžovatele změněno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2008, č. j. 20 Co 148/2008-234, tak, že stěžovatel byl osvobozen od poloviny poplatku.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Z usnesení Městského soudu vyplývá, že stěžovatel své odvolání konkrétněji neodůvodnil, a to ani přes výzvu. Samotná žádost o osvobození od soudních poplatků byla odůvodněna shodně, jako předchozí tři žádosti (a jako ústavní stížnost). Odvolací soud však konstatoval (str. 2 a násl. usnesení č. j. 20 Co 148/2008-234), že ze stěžovatelových daňových přiznání z let 2004 a 2005, která prvostupňový soud pominul, plynou určité finanční potíže, které mohou mít vliv na schopnost stěžovatele zaplatit vyměřený soudní poplatek. Současně však poukázal na nadstandardně vysoké příjmy z minulosti a na stěžovatelovo společnictví v řadě obchodních společností. Tyto okolnosti, stejně jako značný nemovitý (byť exekučně zatížený) majetek musel městský soud zohlednit, a proto s ohledem na pokles příjmů a značnou stěžovatelovu zadluženost stěžovatele z poloviny osvobodil od vyměřeného poplatku. Tento postup nevybočuje z mezí ústavnosti. Ostatně stěžovatel ani neuvedl, jak konkrétně se tvrzená nerovnost promítá do jeho procesního postavení a jakým konkrétním mechanismem je narušován princip rovnosti zbraní. Pokud by Ústavní soud přistoupil na paušální závěr, že takto tvrzená nerovnost znemožňuje domoci se svého práva, zpochybnil by tím nezávislost rozhodování obecných soudů, konkrétně nezávislost na politické či ekonomické moci, aniž by měl k takovému závěru důvod.
Z výše uvedeného plyne, že ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. se nedostalo do kolize z principem rovnosti zbraní a Ústavní soud neshledal potřebu zabývat se jeho ústavní konformitou (§78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Stejně tak Ústavní soud neshledal důvod pro vznesení předběžné otázky k Evropskému soudnímu dvoru.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2008
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu