ECLI:CZ:US:2008:2.US.1507.08.1
sp. zn. II. ÚS 1507/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti K. M., zastoupené JUDr. Ondřejem Veselým, advokátem Advokátní kanceláře v Písku, Hradební 134/11, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 6 Co 2828/2007-279 ze dne 27. 3. 2008 a rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 25. 9. 2007 čj. 1 Nc 27/2006-200, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Písku, který mimo jiné zamítl návrh matky (stěžovatelky) na zákaz styku otce nezletilého se synem a dále zrušení rozhodnutí rovněž ve výroku uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byl rozsudek nalézacího soudu potvrzen.
Stěžovatelka vytýká oběma soudům především nesprávné posouzení celé situace. Z vyjádření znalců, ale také dítěte při výslechu před soudem prvého stupně, je zřejmé, že nezletilý svého otce nezná, nemá zájem se s ním stýkat a preferuje prostředí u matky. Tato situace byla zaviněna dřívějším jednáním otce, který opustil matku s dítětem ve velmi útlém věku a o nezletilého počal jevit zájem teprve později, kdy už nebylo možné navázat styk bez následků pro nezletilého. Trvat na styku dítěte s otcem je v rozporu se zájmy dítěte, neboť by dítě bylo odváděno z prostředí, které zná a má jej rádo, do prostředí, které je mu cizí, navíc za situace, kdy by mezi rodiči dítěte panovala konfliktní atmosféra. Taková situace by pro dítě, které by odmítalo opustit svou matku s otcem, kterého nezná, znamenala velký psychický otřes a mohla by jej nenávratně poškodit. Soudy při svém rozhodování nebraly v potaz ochranu zájmů nezletilého a jeho zdravý psychický vývoj. Soudy se navíc zabývaly v podstatě pouze návrhy druhé strany a návrhům stěžovatelky věnovaly minimální pozornost, a to i přesto, že řízení o obou návrzích bylo spojeno.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem okresního soudu v Písku z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, t.j. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy vypořádaly. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Ze soudního spisu vyplývá, že napadeným rozsudkem soudu prvého stupně byl změněn rozsudek téhož soudu ze dne 17. 3. 2005 tak, že se nezletilý svěřuje do výchovy otce, byl upraven styk nezletilého s matkou a matce byl stanoveno výživné, které je povinna na nezletilého platit. Současně byl zamítnut návrh matky na zákaz styku mezi nezletilým a jeho otcem. Důvodem rozhodnutí o změně výchovného prostředí byl ostře negativní postoj matky vůči otci dítěte i orgánům zúčastněným v občanskoprávním řízení, naplňující zákonnou literu §27 odst.2 věta druhá zákona o rodině. Dle zjištění soudu matka dlouhodobě (3 roky) a svévolně brání styku otce s dítětem. Z důvodů neplnění povinností při styku otce s nezletilým jí byla v souvislosti s výkonem rozhodnutí třikrát uložena pokuta. Matka nespolupracovala s příslušnými orgány a odmítla se podrobit znaleckému zkoumání. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že otec má k nezletilému opravdový vztah emočně pozitivně laděný a je schopen synovi zajistit vhodné výchovné prostředí.
Odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích, týkajících se svěření nezletilého do výchovy otci, určení styku s matkou a placení výživného zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Ve výroku zamítajícím návrh na zákaz styku nezletilého s otcem rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil. (Výrok, týkající se návrhu matky na zvýšení výživného zrušil a řízení zastavil.) Odvolací soud shledal skutkové i právní závěry soudu prvého stupně jako zcela správné, nicméně dospěl k závěru, že rozsudek je třeba zrušit s ohledem na zájem nezletilého dítěte. Je nezbytné, aby se znaleckému zkoumání podrobila také matka a umožnila podrobit znaleckému vyšetření i nezletilého tak, aby soud mohl uvážit, zda změna výchovného prostředí nemůže být na újmu dítěte.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se domáhá zrušení všech výroků obou rozsudků, Ústavní soud nejdříve konstatuje, že ve vztahu k výrokům, které byly zrušeny a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, se jedná o návrh nepřípustný, neboť ve věci dosud nebylo pravomocně rozhodnuto a nebyly tedy splněny podmínky dané ust. §72 a §75 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění dalších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu).
Ústavní soud se proto zaměřil pouze na přezkum výroků napadených rozhodnutí obecných soudů, kterými byl zamítnut návrh stěžovatelky na zákaz styku otce s dítětem. Ústavní soud ověřil, že v rámci řízení o spojených návrzích účastníků bylo provedeno velmi podrobné a důkladné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který opravňoval obecné soudy k přijetí rozhodnutí ve věci. Z výše uvedeného je zřejmé, že otec dítěte trvale projevuje zájem o styk se svým synem, přičemž je to právě stěžovatelka, která kontaktu otce a syna bránila a nebylo možné jej uskutečnit ani s využitím prostředků výkonu rozhodnutí. Ze znaleckého zkoumání otce nevyplynuly žádné důvody, které by mohly racionálně opodstatnit vyhovění návrhu stěžovatelky. Bylo zjištěno, že otec projevuje k synovi kladný vztah, chápe jeho potřeby a je ochoten spolupracovat s příslušnými odbornými organizacemi tak, aby byl chráněn zájem dítěte.
Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy při projednávání věci porušily právo na spravedlivý proces stěžovatelky tím, že by jejím návrhům věnovaly menší pozornost než návrhům druhého účastníka sporu. Již z povahy sporu je zřejmé, že v dané věci jsou pro rozhodnutí o spojených návrzích podstatná totožná skutková zjištění, na jejichž základě byly posuzovány návrhy obou účastníků řízení.
V projednávané věci se jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Závěru, dle nějž nebyly shledány důvody pro vyhovění návrhu na zákaz styku nezletilého s otcem, nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Obecné soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Ústavní soud ověřil, že obecné soudy se vypořádaly se všemi námitkami stěžovatelky (totožnými jako v ústavní stížnosti) a své právní závěry patřičně odůvodnily, tzn. že uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. O úpravě styku rodičů s dítětem bude teprve rozhodováno v dalším řízení, a to na základě znaleckých posudků, které dosud nemohly být pro odmítavý postoj stěžovatelky provedeny. Skutečnost, že syn otce v podstatě nezná a nemá k němu vytvořen odpovídající vztah, za dané situace nemůže jít k tíži otce (ve svém důsledku i nezletilého) a být důvodem pro zákaz jejich styku jen proto, že zpočátku, dle tvrzení stěžovatelky, otec o syna nejevil zájem.
Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonnými orgány. Zájem dítěte nelze zaměňovat za zájem jednoho z rodičů, který v důsledku vzájemného konfliktního vztahu, odpírá v rozporu s čl. 9 odst. 3 Úmluvy dítěti právo na styk s druhým rodičem.
Dle názoru Ústavního soudu obecné soudy rozhodovaly zcela v souladu s uvedeným kritériem a zájem nezletilého upřednostnily. Odvolací soud rovněž zohlednil, že styk otce s nezletilým dlouhodobě neprobíhá, neboť matka tento kontakt znemožňuje a právě v zájmu dítěte věc ze shora uvedených důvodů vrátil k dalšímu řízení. S ohledem na uvedená zjištění je nutné hodnotit závěry obou soudů, dle nichž nejsou naplněny podmínky pro vyslovení zákazu styku otce s nezletilým, jako závěry zcela ústavně konformní. S přihlédnutím k argumentaci stěžovatelky Ústavní soud dodává, že je především na ní, aby v zájmu nezletilého umožnila, přes svůj negativní postoj k otci dítěte, postupné vytvoření citových vazeb syna k otci, přičemž bude na odpovědnosti obou rodičů, aby za pomoci příslušných orgánů nalezli způsob, který bude nezletilého co nejméně zatěžovat, aniž by však vedl k eliminaci jeho práva na kontakt s oběma rodiči.
Z výše uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud neshledal porušení práva na spravedlivý proces. Toto právo neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelka měla možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu