ECLI:CZ:US:2008:2.US.1639.08.1
sp. zn. II. ÚS 1639/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou, ve věci ústavní stížnosti JUDr. Richarda Tománka, se sídlem v Brně, Hlinky 142a, správce konkursní podstaty úpadkyně JJ International, s. r. o., zastoupeného Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2008, č. j. 8 Cmo 216/2007-384, a to výrokům II. a III. a části výroku I., jíž byl potvrzen výrok V. rozsudku nalézacího soudu a proti výrokům IV. a V.rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2006, č. j. 55 Cm 368/2002-273, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Správce konkursní podstaty úpadkyně JJ International spol. s r. o. Brno, Veveří 31 podal ústavní stížnost, jíž se domáhal zrušení výše citovaných výroků o nákladech řízení, vydaných ve věci sporu o výši vypořádacího podílu, a tvrdil, že jejich vydáním bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že rozsudek odvolacího soudu současně napadl dovoláním, které však dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu není přípustné vůči výrokům o nákladech řízení, které mají dle Nejvyššího soudu povahu usnesení. Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 142/06.
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita.
Stěžovatel podal návrh na přezkoumání rozhodnutí v rámci dovolacího řízení, tedy cestou mimořádného opravného prostředku. Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatelův výklad, podle něhož je ústavní stížnost přípustná vůči určitým výrokům rozsudku odvolacího soudu, i přestože vůči jiným výrokům téhož rozhodnutí bylo podáno dovolání a běží dovolací řízení, je vadný. Vedl by k nežádoucímu štěpení soudního řízení, kdy by ve věci nároku, vtěleného do původně celistvé a jednotné žaloby (návrhu) zároveň probíhalo řízení u více soudních instancí (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 117/04, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 36, str. 413, dostupný z: http://nalus.usoud.cz ). Nehledě na skutečnost, že výrok o nákladech řízení je přímo závislý na rozhodnutí o věci samé a teprve definitivní rozhodnutí o věci samé činí definitivním i nákladový výrok. V tomto smyslu je podané dovolání prostředkem, který se týká i výroku o nákladech řízení.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. července 2008
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj