ECLI:CZ:US:2008:2.US.1863.08.1
sp. zn. II. ÚS 1863/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. července 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti I. N., zastoupeného Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 11 To 129/2008 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 6 T 118/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou nejprve faxem dne 25. 7. 2008 a poté doplněnou jejím originálem doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 7. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí obecných soudů s tím, že v ústavní stížnosti tvrdí porušení svého základního práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Telefonickým dotazem ze dne 30. 7. 2008 si Ústavní soud u vedoucí kanceláře 6 T Okresního soudu v Hradci Králové zjistil, že stěžovatel podal ve věci dovolání, a to shodně jako ústavní stížnost nejprve faxem dne 25. 7. 2008 a posléze poštovní přepravou bylo jeho podání soudu doručeno dne 28. 7. 2008. O tom, že dovolání podal stěžovatel Ústavní soud neinformoval.
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek ust. §75 odst. 1 zákona, které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel podal návrh na přezkoumání napadeného rozhodnutí v rámci dovolacího řízení, tedy cestou mimořádného opravného prostředku. Z toho nepochybně vyplývá, že podané dovolání je z hlediska dikce zákona posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele. V trestních věcech, v nichž přípustnost dovolání je dána ze zákona, tudíž nezávisí na posouzení dovolacího soudu (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), není možné připustit souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti.
V dané věci stěžovatel podal dovolání souběžně s ústavní stížností, aniž o tom Ústavní soud informoval. Tuto skutečnost je třeba právnímu zástupci stěžovatele vytknout, neboť svým chováním ztěžuje procesní postup Ústavnímu soudu. V každém případě z tohoto zjištění vyplývá, že taková ústavní stížnost je co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle ust. §75 odst. 1 zákona, neboť posledním prostředkem k ochraně práva je zde podané dovolání, jež nemůže být odmítnuto jako nepřípustné, z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu [o takový případ by se jednalo toliko v občanskoprávním řízení, pokud by přípustnost dovolání posuzoval Nejvyšší soud podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř]. To znamená, že nelze v tomto případě aplikovat větu za středníkem v ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle níž nelze trvat na vyčerpání mimořádného opravného prostředku, který může být orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut z důvodů závisejících na jeho uvážení. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak eventuelně proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne stěžovateli běžet až doručením rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Ostatně i z toho, že stěžovatel podal dovolání, lze usoudit, že se i sám domníval, že tvrzený zásah do jeho práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2008
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj