ECLI:CZ:US:2008:2.US.1936.08.1
sp. zn. II. ÚS 1936/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatelů a) Ing. J. T., b) společnosti G & C Pacific, a.s., se sídlem v Praze, U Habrovky 247/11, c) Horácké obchodní společnosti s. r. o., se sídlem Praha, Dobronická 1257 a d) společnosti TOTEMSTAV s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Hradci Králové, Zemědělská 898, zastoupených JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Lesnická 52, o ústavní stížnosti proti postupu Policie České republiky ve věci trestního oznámení stěžovatelů ze dne 4. 2. 2008 a 8. 6. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 8. 2008, která splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé napadají postup Policie ČR ve věci shora uvedených trestních oznámení, kdy nesouhlasí se způsobem, jakým byla vyřízena. Tvrdí, že policejní orgány postupovaly v rozporu se zákonem a svojí nečinností fakticky odmítly poskytnout stěžovatelům ochranu před trestnou činností. Proto navrhují, aby Ústavní soud ve svém rozhodnutí vyslovil, že Policie ČR opakovaně porušila základní práva stěžovatelů na soudní či jinou ochranu ve věci podání trestních oznámení ze dne 4. 2. 2008 a 8. 6. 2008 podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Jak Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a jejích listinných příloh, stěžovatel a) podal dne 4. 2. 2008 na Inspekci ministra vnitra, 4. oddělení, Praha 8, Střelničná 10, trestní oznámení směřující proti pplk. Mgr. T. R., pplk. Ing. J. Š., příslušníkům Útvaru korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, expozitura Brno, a Mgr. R. M., státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství Brno, kteří se dle tvrzení stěžovatele společně ve spolupráci s Ing. G. F. měli dopustit trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 tr. zákona, porušování domovní svobody podle §238 tr. zákona, krádeže podle §247 tr. zákona, neoprávněného užívání cizí věci podle §249 tr. zákona, poškozování a zneužívání záznamu na nosiči informací podle §257a tr. zákona, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zákona, podvodu podle §250 tr. zákona a vydírání podle §235 tr. zákona, a to v souvislosti s trestním stíháním vedeným vůči stěžovateli a) pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle §148 odst. 1 a 4 tr. zákona vedeným pod spisovou značkou ČTS: FIPO-49/BR-ND-2005 u Policie ČR, Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, SKPV, expozitura Brno. Podáním ze dne 7. 2. 2008 stěžovatel a), který je současně předsedou představenstva stěžovatelky b), doplnil předchozí trestní oznámení, kdy jeho přílohou byly i kopie smluv, které měly být policejními orgány odcizeny.
Vyrozuměním Inspekce ministra vnitra, 11. oddělení, Brno, Kounicova 24, ze dne 11. 3. 2008 č. j. IN-57/11-P-2008 bylo stěžovateli a) sděleno, že tímto orgánem bylo provedeno šetření ve smyslu §158 odst.1 tr. řádu, kterým nebylo zjištěno, že by se pplk. Mgr. T. R., pplk. Ing. J. Š. či jiní policisté dopustili trestného činu nebo jiného protiprávního jednání. Část podání, v níž stěžovatel a) brojil proti postupu policejního orgánu v souvislosti s trestním stíháním jeho osoby vedeným pod spisovou značkou ČTS: FIPO-49/BR-ND-2005 byla postoupena dle věcné a místní příslušnosti na Krajské státní zastupitelství Brno ke sp. zn. 2 KZV 1/2007 a sp. zn. 4 KZN 1952/2006. Jak dále bylo stěžovateli a) oznámeno, vzhledem k uvedeným skutečnostem byl spisový materiál č. j. IN-57/11-P-2008 uložen na tamější součásti Inspekce ministra vnitra.
Stěžovateli byl posléze doručen podrobný přípis státního zástupce vrchního státního zastupitelství ze dne 22. 5. 2008, který se zabýval částí podání stěžovatele a) ze dne 4. 2. 2008 postoupenou mu z Krajského státního zastupitelství v Brně. Tímto přípisem bylo stěžovateli oznámeno, že z hlediska výkonu dohledu nad postupem krajského státního zastupitelství nebyly zjištěny žádné nedostatky. Pokud jde o část podání, jíž stěžovatel a) uplatňuje obhajobu v trestním řízení a vyjadřuje kritiku k činnosti finančního úřadu a Krajského soudu v Brně, nebylo v působnosti státního zastupitelství se těmito námitkami věcně zabývat.
Dne 8. 6. 2008 podal na Policii ČR, správa hl. města Prahy, SKPV OHK, Praha 4, Kongresová 2, stěžovatel a), který je současně předsedou představenstva stěžovatelky b), jednatelem stěžovatelky c) a likvidátorem stěžovatelky d), nové trestní oznámení na Ing. G. F. a dále F. M. S. a L. B., pro podezření ze spáchání trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zákona, křivé výpovědi podle 175 odst. 3 tr. zákona, zpronevěry podle §248 tr. zákona a podvodu podle §250 odst. 4 tr. zákona. Těchto trestných činů se údajně dopustili ke škodě stěžovatelky b), když jako zástupci blíže specifikovaných společností uskutečnili zdanitelná plnění na základě vystavených faktur stěžovatelce b), ze kterých však neodvedli daň z přidané hodnoty. Přípisem ze dne 7. 7. 2008 bylo následně stěžovatelce b) sděleno, že uvedené trestní oznámení bylo zasláno dle věcné a místní příslušnosti na Policii ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, Brno, Kounicova 24, k dalšímu opatření.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (viz čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. d) Ústavy a §72 a násl. zákona o Ústavním soudu může podat fyzická nebo právnická osoba pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní soud již v minulosti opakovaně konstatoval, že postupem orgánů činných v trestním řízení při vyhodnocování trestních oznámení ani navazujícími rozhodnutími nelze jakkoli zasáhnout do ústavním pořádkem chráněných základních práv oznamovatelů.
Lze dovodit z čl. 80 odst. 1 Ústavy, jakož i z ustanovení §2 odst. 8 tr. řádu, že veřejná žaloba v trestních věcech je svěřena výhradně do pravomoci státního zastupitelství, zatímco rozhodnutí o vině a trestu spadá do kompetence nezávislých soudů (srov. čl. 90 Ústavy, čl. 40 odst. 1 Listiny). Trestní oznámení nemá v rámci českého právního řádu charakter nástroje k ochraně subjektivního práva fyzické či právnické osoby, nýbrž se v zásadě jedná o formu účasti občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality (srov. §1 odst. 2 tr. řádu). Z této pomoci fyzických a právnických osob orgánům veřejné moci k náležitému zjištění trestných činů a ke spravedlivému potrestání jejich pachatelů (§1 odst. 1 tr. řádu) nelze žádným způsobem dovozovat aktivní legitimaci fyzických a právnických osob k zahajování trestního řízení proti jinému. Dále Ústavní soud odkazuje na svou předchozí judikaturu, např. na publikované usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 84/99, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14., usn. č. 29, a usnesení ve věci sp. zn. II. ÚS 361/96, I. ÚS 445/05 či III. ÚS 585/07.
Z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu tyto zásady neporušuje a žádné základní právo na "satisfakci" za způsobený trestný čin v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá. Tímto způsobem Ústavní soud dovodil, že poškozený nemá základní právo na to, aby byl trestně stíhán ten, kdo mu škodu způsobil. Tento názor lze mít za východisko i pro závěr, že pokud má poškozený v trestním řízení určitá práva, vyplývající z norem v oblasti jednoduchého práva, nejedná se o základní práva zaručená ústavním pořádkem. Ústavní soud totiž zakotvení práv poškozeného do trestního řádu chápe jako beneficium legis dané zákonodárcem, vycházející ze základního účelu trestního řízení, tedy aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni s tím, aby působilo k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 642/04).
Jako obiter dictum Ústavní soud poukazuje na to, že postup orgánů činných v trestním řízení, konkrétně policejního orgánu při projednání trestního oznámení ze dne 4. 2. 2008, který oznámení ve shora uvedeném rozsahu tzv. uložil, aniž by o něm rozhodoval některým ze způsobů předvídaných trestním řádem, nemá výslovnou oporu v trestním řádu. Ten jasně stanovuje, jakým způsobem může řízení po ukončení prověřování trestního oznámení probíhat. Vzhledem k tomu, že na činnost orgánů činných v trestním řízení se vztahuje ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví, neměl by tento orgán v řízení ve smyslu §158 tr. řádu postupovat nad rámec kogentní úpravy trestního řádu. Jak však bylo shora vyloženo, podáním trestního oznámení oznamovatel svá subjektivní práva nerealizuje a tak případná nečinnost či jiné procesní nedostatky nepředstavují zároveň porušení základních práv stěžovatelů, tak jak jsou zaručena ústavním pořádkem.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. září 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu