ECLI:CZ:US:2008:2.US.1963.08.1
sp. zn. II. ÚS 1963/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Mgr. Martina Svobody, soudního exekutora, Exekutorský úřad v Teplicích, Husitská 692/3, Teplice, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem se sídlem Teplice, Husitská 692/3, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2007 č. j. 9 Co 447/2007-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 31. 7. 2008, podanou k poštovní přepravě dne 4. 8. 2008, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení. Tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavní práva zaručená čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 14 Nc 9627/2005, bylo zjištěno, že usnesením ze dne 11. 3. 2005 byla podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu nařízena exekuce na majetek povinného a jejím provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Martin Svoboda (dále jen "stěžovatel"). K návrhu oprávněného Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 16. 2. 2007 č. j. 14 Nc 9627/2005-18 podle §268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. za použití §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a oprávněnému uložil povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů exekuce částku 3.570,-Kč (výrok III.). O odvolání stěžovatele proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením tak, že rozhodnutí okresního soudu potvrdil (výrok I.) a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Toto usnesení odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 8. 11. 2007.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu, prověřuje, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní náležitosti dané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Posledním prostředkem na ochranu práva stěžovatele bylo jeho odvolání proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 2. 2007 č. j. 14 Nc 9627/2005-18. Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem o tomto odvolání (které stěžovatel napadá ústavní stížností) bylo stěžovateli doručeno dne 8. 11. 2007. Následujícím dnem mu počala běžet 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti. Posledním dnem stanovené lhůty bylo pondělí 7. 1. 2008. Pokud byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě dne 4. 8. 2008, stalo se tak evidentně daleko po uplynutí zákonné lhůty.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2008
Stanislav Balík
soudce zpravodaj