ECLI:CZ:US:2008:2.US.1977.08.1
sp. zn. II. ÚS 1977/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu stěžovatele R. Š., zastoupeného JUDr. Igorem Andrýskem, advokátem se sídlem Brno, Mezírka 1, proti opatření místopředsedy Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008 ve věci vedené pod sp. zn. 50 T 1/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 8. 2008 se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí místopředsedy Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008, jímž byla věc vedená pod sp. zn. 50 T 1/2008 přidělena předsedovi senátu Mgr. Aleši Novotnému. Stěžovatel v tomto postupu spatřuje porušení svého práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť předsedkyní senátu 50 T Krajského soudu v Brně je JUDr. Halina Černá a o přidělení věci Mgr. Aleši Novotnému bylo údajně rozhodnuto v rozporu s pravidly obsaženými v rozvrhu práce. Na podporu svého tvrzení stěžovatel poukazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 200/98 a sp. zn. III. ÚS 232/95.
Dotazem u Krajského soudu v Brně bylo zjištěno, že řízení vedené pod sp. zn. 50 T 1/2008 nebylo doposud pravomocně skončeno. Dne 14. 7. 2008 byl vyhlášen odsuzující rozsudek, který prozatím nebyl písemně vyhotoven.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny formální podmínky pro její projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek daných jeho ustanovením §75 odst. 1.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Musí tedy nastat situace, kdy se stěžovatel již nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Je tomu tak proto, že Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou založeny především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících konkrétní řízení.
Z obsahu předložené ústavní stížnosti a ze sdělení Krajského soudu v Brně je zřejmé, že řízení v dané věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 1/08 není doposud pravomocně skončeno a nachází se ve stádiu po vyhlášení nepravomocného odsuzujícího rozsudku. Stěžovatel má tedy možnost svá procesní práva včetně námitky, že byl odňat svému zákonnému soudci, uplatnit v odvolacím řízení, popř. v řízení dovolacím. Teprve po vyčerpání všech zákonných procesních prostředků, až bude řízení definitivně ukončeno, může případně stěžovatel za podmínek stanovených zákonem podat ústavní stížnost a domáhat se tak ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod v řízení před Ústavním soudem (srov. též usnesení sp. zn. II. ÚS 713/01 ze dne 22. 1. 2002 řešící stejnou problematiku).
Poukaz stěžovatele na nálezy sp. zn. III. ÚS 232/95 a III. ÚS 200/98 je nepřípadný, neboť v obou zmiňovaných věcech Ústavní soud přezkoumával konečné rozhodnutí (v prvním případě rozhodnutí stížnostního soudu vydané ve vazebním řízení, ve druhém případě rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu), kdy na rozdíl od nyní projednávané věci již nebylo možné zjištěnou protiústavnost, tj. porušení práva na zákonného soudce, napravit jiným způsobem, tj. zákonnými procesními prostředky.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2008
Stanislav Balík
soudce zpravodaj