ECLI:CZ:US:2008:2.US.2001.08.1
sp. zn. II. ÚS 2001/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou, se sídlem Labská 137/17, 405 02 Děčín, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, č. j. 29 Cdo 2557/2007-142, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2007, č. j. 15 Cmo 191/2006-129, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. června 2006, č. j. 43 Cm 22/2005-73, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze, a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a KPJ, v. o. s., se sídlem Velká Hradební 484/2, 400 01 Ústí nad Labem, správce konkursní podstaty úpadce STAR TRIGON, s. r. o., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. února 2007, č. j. 15 Cmo 191/2006-129, potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. června 2006, č. j. 43 Cm 22/2005-73, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce (stěžovatele) na vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku I. (dále jen "předmětné nemovitosti") ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (STAR TRIGON, s. r. o.). Odvolací soud, odkazuje na §133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák."), přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalobce neprokázal, že by mu svědčilo právo (vlastnické) odůvodňující vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty, neboť jeho návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí byl rozhodnutím katastrálního úřadu pravomocně zamítnut.
Následné dovolání žalobce bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, č. j. 29 Cdo 2557/2007-142, odmítnuto jako nepřípustné. Dovolací soud v otázce, která z obsahu dovolání vyplynula (že odvolací soud ve věci rozhodl, aniž vyčkal, jak bude rozhodnuto v řízení o žalobě proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu), neshledal námitku podřaditelnou dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jehož prostřednictvím lze založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nýbrž námitku podřaditelnou §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence takové vady řízení však sama o sobě, nejde-li současně o dovolatelem namítaný (§242 odst. 3 o. s. ř.) nesprávný výklad normy procesního práva, způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není (k tomu srov. důvody usnesení uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06), nehledě na to, že právní závěr o neexistenci vlastnického práva žalobce, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, ani dovoláním napaden nebyl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že jeho žaloba neměla být zamítnuta s poukazem na nedostatek aktivní legitimace, neboť v řízení o žalobě proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu má být vyřešena otázka, která by měla význam pro rozhodnutí v dané věci a v případě úspěchu by mohl prokázat i svou aktivní legitimaci. Stěžovatel argumentuje, že podle §133 odst. 2 obč. zák. platí, že převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že stěžovatel zamítavé rozhodnutí katastrálního úřadu napadl, považuje rozhodnutí soudu v ústavní stížnosti napadené věci za nesprávné.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, a v tomto případě to musí opětovně zdůraznit, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
V dané věci stěžovatel spatřuje pochybení obecných soudů v tom, že jej v řízení o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty nepovažovaly za aktivně legitimovaného, neboť neprokázal vlastnictví k předmětným nemovitostem. Stěžovatel tak svými argumenty polemizuje s právním posouzením věci a Ústavnímu soudu předkládá svůj vlastní názor na její řešení a posouzení, aniž by však své protichůdné názory vybavil relevantní ústavněprávní argumentací. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud, jak již bylo naznačeno výše, do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu zásadně nepřísluší. Prostý nesouhlas stěžovatele a jeho odlišný právní názor na zjištěné skutkové okolnosti nemohou samy o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti. Navíc pokud ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, k tomu Ústavní soud podotýká, že posouzení přípustnosti dovolání spadá do výlučné kompetence Nejvyššího soudu, do níž Ústavní soud, veden zásadou minimalizace zásahů, zásadně nezasahuje.
Stěžovatel vychází z přesvědčení, že s ohledem na podanou žalobu proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu neměla být jeho žaloba na vyloučení věcí z konkursní podstaty zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace. Tento postoj Ústavní soud nesdílí. Rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí povolení vkladu nabylo právní moci a případná podaná žaloba nemá odkladný účinek na právní moc ani vykonatelnost rozhodnutí (srov. §248 odst. 1 o. s. ř.). Pokud soud v řízení podle Části páté občanského soudního řádu sám neodloží právní moc, příp. vykonatelnost, což se z podání stěžovatele nepodává a Ústavní soud tuto skutečnost ověřil dotazem u Vrchního soudu v Praze, který žalobu o povolení vkladu do katastru nemovitostí projednával jako soud odvolací (sp. zn. 11 Cmo 191/2006), je třeba vycházet z toho, že rozhodnutí je závazné, tudíž že stěžovatel se nestal vlastníkem předmětných nemovitostí, proto jeho žaloba na vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty musela být zamítnuta. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud dále podotýká, že zejména soud prvního stupně provedl dostatečná skutková zjištění v otázce, kdo se jako vlastník předmětných nemovitostí fakticky choval. Rovněž si nelze nevšimnout té skutečnosti, že od uzavření kupní smlouvy do podání vlastního návrhu na vklad do katastru nemovitostí uplynula doba více než 5 let.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2008
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu