ECLI:CZ:US:2008:2.US.2083.07.1
sp. zn. II. ÚS 2083/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele Bohemian Hop Store, a. s., v likvidaci, se sídlem Ovocný trh 8, 110 00 Praha 1, zastoupeného JUDr. Josefem Novákem, advokátem, se sídlem Přemyslovská 11/2346, 130 00 Praha 3, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2007, č. j. 12 Co 198/2007-341, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. března 2007, č. j. 11 C 213/2002-327, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 15. března 2007, č. j. 11 C 213/2002-327, zastavil řízení o zaplacení 12.300.000 Kč s příslušenstvím. Konstatoval, že žalobce i žalovaný navrhli soudu přerušení řízení, a proto je v souladu s §110 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") usnesením ze dne 26. ledna 2006, č. j. 11 C 213/2002-325, přerušil. Podle §111 o. s. ř. platí, že není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku, soud řízení zastaví. Protože žádný z účastníků v této lhůtě návrh na pokračování řízení nepodal, soud prvního stupně řízení zastavil.
K odvolání žalobce (stěžovatele) Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. května 2007, č. j. 12 Co 198/2007-341, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 potvrdil. Uvedl, že soud prvního stupně v rozhodnutí ze dne 26. ledna 2006 sice pochybil, když přerušil řízení podle §110 o. s. ř., neboť pro takový postup chyběl shodný návrh obou účastníků, avšak protože se proti tomuto rozhodnutí žádný z účastníků neodvolal, nabylo právní moci. Pokud žalobce argumentoval, že proti tomuto rozhodnutí nemohl podat odvolání (protože by směřovalo pouze do odůvodnění), jednalo se podle odvolacího soudu o argumentaci mylnou. Vzhledem k tomu, že výrok rozhodnutí soudu prvního stupně neobsahoval důvod přerušení řízení a žalobce by mohl prokázat, že návrh na přerušení řízení nepodal, měl zajisté odvolací soud důvod k tomu, aby nesprávné rozhodnutí bylo odvolacím soudem odstraněno. I za situace, kdy takové zřejmě nesprávné rozhodnutí nabylo právní moci a soud jím byl vázán, mohl žalobce zabránit zastavení řízení postupem podle §111 odst. 3 o. s. ř. podáním návrhu na pokračování řízení. Protože tak v zákonné lhůtě neučinil, postupoval soud prvního stupně správně, když řízení zastavil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení principu rovnosti v právech vyplývající z čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny), a práva na zákonného soudce. Porušení principu rovnosti, který zakládá právo na stejné rozhodování a vylučuje libovůli při aplikaci práva, spatřuje stěžovatel v tom, že odvolací soud akceptoval postup soudu prvního stupně, který stěžovateli nedoručil vyjádření a procesní návrh žalovaného, v němž navrhl přerušení řízení podle §110 o. s. ř. a nikoliv podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Porušení práva na spravedlivý proces a přístup k právu spatřuje stěžovatel v tom, že usnesení mu nebylo řádně doručeno. V této souvislosti vyjádřil přesvědčení, že neposkytl průkaz doručení a doručenka neobsahuje předepsané údaje podle §50f tehdy účinného znění o. s. ř. Dále brojil proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 o přerušení řízení, které bylo vydáno, aniž by pro to byly splněny podmínky stanovené §110 o. s. ř. (tedy souhlasný návrh obou účastníků řízení). Stěžovatel konečně tvrdil, že samotné posouzení rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem bylo provedeno pouze po stránce formální, nikoliv však po stránce jeho významu a obsahu. Pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení nebyly zákonné důvody, když absentovaly důvody pro jeho přerušení. Postup soudů obou stupňů se podle stěžovatele příčí i principu zákonného soudce, neboť usnesení odvolacího soudu zakrývá vady, které nastaly při aplikaci obou rozhodnutí.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti, přestože v petitu napadá rozhodnutí obecných soudů o zastavení řízení, směřují především proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26. ledna 2006, č. j. 11 C 213/2002-325, jímž bylo řízení přerušeno. O těchto námitkách (vady samotného rozhodnutí, nedoručení vyjádření a procesního návrhu žalovaného na přerušení řízení) však Ústavní soud není oprávněn rozhodovat, neboť ve vztahu k tomuto rozhodnutí jednak není ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany, a jednak je i opožděně podaná. Stěžovatel měl totiž možnost podat proti tomuto rozhodnutí odvolání. Skutečnost, že tak neučinil a nyní se svým postupem a podáním ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o zastavení řízení snaží napravit pochybení, která nastala v předchozím rozhodnutí o přerušení řízení, nemůže založit přípustnost ústavní stížnosti. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na zásadu vigilantibus iura, podle níž je každý účastník odpovědný za průběh řízení.
Ve vztahu k rozhodnutím o zastavení řízení pak Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost není opodstatněná. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací rozhodly o zastavení řízení v souladu s občanským soudním řádem, a to i za situace, kdyby pro vydání rozhodnutí o přerušení řízení, které rozhodnutí o zastavení řízení předcházelo, nebyly splněny podmínky. Jak již bylo totiž řečeno výše, pokud stěžovatel měl pochybnosti o správnosti rozhodnutí o přerušení řízení, měl proti němu podat odvolání. Ústavní soud nesdílí názor stěžovatele na nesprávnost doručení usnesení o přerušení řízení. Ze spisu, který si Ústavní soud vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 8 pro posouzení věci vyplývá, že toto usnesení právní zástupce stěžovatele, resp. k tomu oprávněná osoba, řádně převzal (viz doručenka na č. l. 325). Toto usnesení se tedy dostalo do dispozice stěžovatele a tento mohl procesně dále postupovat, tj. podat případně odvolání. Nejednalo se přitom o usnesení, které by účastníkovi řízení osobně ukládalo nějakou povinnost, proto stačilo doručení právnímu zástupci.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2008
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu