ECLI:CZ:US:2008:2.US.2116.08.1
sp. zn. II. ÚS 2116/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Občanského sdružení Lípa 2000, Písek, Gregorova 12, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2008, č. j. 4 As 18/2008-32, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 8. 2008, se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (týkajícího se neosvobození žalobce od zaplacení soudního poplatku ve věci jeho žaloby).
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), Ústavní soud stěžovatele dne 9. 9. 2008 vyzval k odstranění vad tohoto podání. Poučil ho zejména o tom, že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a v této souvislosti ho informoval, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje ustanovení advokáta z úřední moci, ale že může v případě odmítnutí právní pomoci advokátem v souladu se zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, požádat o přidělení advokáta určeného Českou advokátní komorou. Současně ho upozornil, že pokud nebudou vady odstraněny ve stanovené lhůtě, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta.
Přípisem ze dne 13. 9. 2008 stěžovatel Ústavnímu soudu mj. sdělil, že ustanovení §30 zákona o Ústavním soudu o povinném zastoupení advokátem považuje za diskriminační, že dle jeho názoru není třeba zmocňovat advokáta k sepisu ústavní stížnosti a že podle jeho výkladu zákona o Ústavním soudu tento umožňuje a dokonce ukládá Ústavnímu soudu ustanovit advokáta z moci úřední. Přes toto sdělení k přípisu připojil listinu, z níž vyplývá, že stěžovatel uděluje advokátu JUDr. Jaroslavu Šebánkovi procesní plnou moc, která jej opravňuje k zastupování stěžovatele v řízení před Ústavním soudem, sp. zn. II. ÚS 2116/08. Podáním ze dne 18. 9. 2008 stěžovatel Ústavní soud informoval, že jmenovaný advokát udělenou plnou moc neakceptoval. Znovu navrhl, aby mu byl advokát ustanoven v souladu s §63 zákona o Ústavním soudu a §30 o.s.ř. Ústavním soudem, s tím, že z vlastní nedávné zkušenosti (viz řízení o jeho ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 148/08) ví, že povinnost uloženou ustanovením §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nelze jeho možnostmi a prostředky splnit ani prostřednictvím advokátní komory.
Z postoje stěžovatele a z jeho posledního přípisu je zřejmé, že vytčené vady ústavní stížnosti nehodlá odstranit, když se opakovaně domáhá ustanovení advokáta, a to přes poučení Ústavního soudu, že zákon o Ústavním soudu toto neumožňuje. Již v řízení o ústavní stížnosti, vedené pod sp. zn. I. ÚS 148/08, byl stěžovatel upozorněn na povinné právní zastoupení advokátem a na to, že zákon o Ústavním soudu nedává Ústavnímu soudu možnost přidělit stěžovateli advokáta. Bylo mu vysvětleno, že Ústavní soud je vázán zákonem, který upravuje organizaci Ústavního soudu a řízení před ním, stojí ovšem mimo organizaci obecných soudů a tím je současně také dána omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy, tedy i ustanovení §30 o.s.ř., jehož se stěžovatel dovolává. Povinnost, plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny je dostatečně - i z hlediska povinného zastoupení pro řízení před Ústavním soudem - zabezpečena zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, byť by tento způsob přinášel pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.). Je totiž věcí státu, a nikoli subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemovitým žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno.
Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel přesto, že byl vyzván k odstranění vad ústavní stížnosti a byl poučen o následcích marného uplynutí k tomu stanovené lhůty, vytčené vady v této lhůtě neodstranil. Ústavní stížnost je z tohoto důvodu neprojednatelná. Ústavní soud proto postupoval podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. září 2008
Stanislav Balík
soudce zpravodaj