ECLI:CZ:US:2008:2.US.222.08.1
sp. zn. II. ÚS 222/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu J. P., směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2007 sp. zn. 6 To 203/2007, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. března 2007 sp. zn. 44 T 11/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu podaném k poštovní přepravě dne 23. ledna 2008 tvrdí stěžovatel porušení svých základních práv a svobod, které spatřuje v tom, že byl nezákonně a nespravedlivě odsouzen. Konkrétně tvrdí, že rozsudkem soudu prvého stupně uvedeným v záhlaví byl uznán vinným ze spáchání trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a odst. 2 trestního zákona a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 a 2 trestního zákona, a jeho odvolání bylo zamítnuto usnesením, které je rovněž uvedeno v záhlaví. K odsouzení podle jeho tvrzení došlo, ačkoliv nebyl prokázán skutkový děj, nebyl proveden žádný důkaz v jeho neprospěch, a on od počátku tvrdil, že je nevinen. Podle jeho názoru se tedy nedopustil žádného trestného činu.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat návrhem věcně, je vždy povinen přezkoumat formální náležitosti, neboť pouze formálně bezvadný návrh je způsobilý k věcnému projednání.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat v šedesátidenní lhůtě od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 6. června 2007, a na rozdíl od spoluobžalovaného S. Š. proti němu stěžovatel nepodal dovolání. Dovolání spoluobžalovaného bylo přitom odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2007, sp. zn. 6 Tdo 1062/2007, a bylo dovolateli doručeno 31. října 2007.
Je tedy zcela zřejmé, že posledním prostředkem k ochraně práva, který stěžovatel využil, bylo odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně. Rozhodnutí o tomto opravném prostředku bylo přitom stěžovateli doručeno evidentně dříve než šedesát dnů předtím, než stěžovatel podal k poštovní přepravě nyní posuzovaný návrh. Uvedená lhůta k podání stížnosti by přitom byla překročena i v případě, že by stěžovatel byl účastníkem řízení o dovolání, které podal spoluobžalovaný S. Š. Proto lze uzavřít, že návrh stěžovatele byl podán opožděně.
Návrh stěžovatele byl tedy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníka řízení odmítnut pro opožděnost, podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel přitom nebyl vyzýván k odstranění vad návrhu (absence zastoupení podle §30 zákona, absence konkrétního ústavně právního tvrzení a návrhu rozhodnutí podle §34 odst. 1 zákona ve spojení s §72 odst. 1 zákona, nedostatečný počet vyhotovení návrhu podle §34 odst. 2 zákona, a absence kopií napadených rozhodnutí podle §72 odst. 6 zákona), neboť jejich odstranění by nemohlo na rozhodnutí vůbec nic změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2008
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj