ECLI:CZ:US:2008:2.US.2355.08.1
sp. zn. II. ÚS 2355/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu Institutu Franka Dysona - realitní vysoká škola s.r.o., se sídlem v Brně, Masná 229/34, IČ 26235005, zastoupeného JUDr. Gabrielou Brůžičkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 2a, proti sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 11. 7. 2008 č. j. 4972/2008-30, a sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 4. 12. 2007 č. j. 46338/07/04410, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 18. 9. 2008 navrhovatel napadá v záhlaví uvedená sdělení a domáhá se vydání nálezu: "Institut Franka Dysona - realitní vysoká škola s.r.o., se sídlem Brno, Masná 229/34, IČ 26235005, je oprávněn s účinností od 29. 11. 2007 vydávat osvědčení pro účely odborné způsobilosti živnosti "Oceňování majetku pro věci nemovité", a to v souladu s ust. §60 zákona o vysokých školách. Rektor Institutu Franka Dysona - realitní vysoká škola s.r.o. je dle čl. 9 Řádu celoživotního vzdělávání, jako vnitřního předpisu vysoké školy, oprávněn uznat do kurzů celoživotního vzdělávání předměty a kurzy, které byly realizovány Vzdělávacím institutem Franka Dysona s.r.o. na základě řádných akreditací ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) před získáním státního souhlasu působit jako vysoká škola, a to včetně doby trvání předmětů či kurzů".
Prvním napadeným přípisem ze dne 4. 12. 2007 oznámilo Ministerstvo průmyslu a obchodu všem krajským živnostenským úřadům a Magistrátu hl. m. Prahy - živnostenskému a občanskosprávnímu odboru, že vzhledem k neustále se opakujícím dotazům ze strany živnostenských úřadů k případům, kdy žadatel o koncesi "Oceňování majetku pro věci nemovité" dokládá absolvování celoživotního vzdělávání certifikátem vydaným vzdělávacím institutem Franka Dysona s.r.o., sděluje, že dne 29. 11. 2007 nabylo právní moci rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se jmenovanému institutu uděluje státní souhlas působit jako vysoká škola. Počínaje tímto dnem je tento institut oprávněn udělovat pro účely posouzení odborné způsobilosti výše uvedené živnosti osvědčení, která jsou v souladu s §60 zákona o vysokých školách. Druhým napadeným přípisem sdělilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy J. Š., ve věci jeho dotazu na uznání studia oceňování nemovitostí uskutečňovaného v roce 2007 obchodní společností Vzdělávací institut Franka Dysona, za studium v programu celoživotního vzdělávání podle zákona o vysokých školách, že programy celoživotního vzdělávání podle §60 uvedeného zákona jsou oprávněny uskutečňovat výhradně vysoké školy. Uvedený vzdělávací institut se stal soukromou vysokou školou udělením státního souhlasu ze dne 28. 11. 2007 a po tomto dni mohl tento institut vyhlásit program celoživotního vzdělávání zaměřený na oceňování nemovitostí, přijímat ke studiu a zahájit uskutečňování tohoto programu. Není proto možné prohlásit studium v kurzu oceňování nemovitostí uskutečňovaného na základě uděleného živnostenského oprávnění a které proběhlo před udělením státního souhlasu podle §60 zákona o vysokých školách.
Navrhovatel v odůvodnění svého návrhu uvádí, že těmito dvěma odlišnými přípisy (kdy jedním je jednoznačně akceptováno oprávnění udělovat osvědčení a ve druhém lze hovořit o akceptaci s výhradou) byla porušena jeho práva garantovaná čl. 26 a čl. 33 Listiny základních práv a svobod, neboť tato odlišnost názorů má pro navrhovatele zásadní význam. Studují u něj totiž i studenti, kteří zahájili studium před udělením oprávnění působit jako vysoká škola.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání návrhu, je povinen se zabývat tím, zda návrh splňuje všechny procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je v projednání návrhu příslušný.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit. Jedním z projevů této skutečnosti je fakt, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti.
Pravomoci Ústavního soudu vycházející v rovině ústavní z článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy jsou v případě ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vymezeny v ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn, pokud vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. V nyní projednávané věci se však navrhovatel nedomáhá zrušení žádného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Přichází v úvahu tedy jiný protiústavní útok orgánu veřejné moci vůči ústavně zaručeným základním právům a svobodám stěžovatele.
Pokud se týká jiného zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, může Ústavní soud podle ustanovení §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Petitem návrhu se však navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že navrhovatel je oprávněn k činnostem blíže specifikovaným v tomto petitu. Jak však bylo vyloženo výše, k věcnému projednání takto formulovaného stížnostního žádání nemá Ústavní soud pravomoc, tedy, řečeno slovy zákona o Ústavním soudu, není k jeho projednání příslušný.
Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2008
Stanislav Balík
soudce Ústavního soudu