ECLI:CZ:US:2008:2.US.2531.08.3
sp. zn. II. ÚS 2531/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4. listopadu 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Svoboda Press s.r.o., IČ 28214722 se sídlem Sazečská 560/8, 108 25 Praha Malešice, zastoupená JUDr. Romanem Kozlem, advokátem se sídlem Žitná 47, 110 00 Praha, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4838/2007 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2007, sp. zn. 3 Cmo 24/2007 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi obecné soudy porušily její základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen "Úmluva"), právo na soudní a jinou ochranu podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo rovnosti účastníků v soudním řízení podle čl. 96 odst. 1 Ústavy.
Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 30. července 2007, č.j. 3 Cmo 24/2007-94 zrušil rozsudek pro zmeškání Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 7. dubna 1999, č.j. 5 Cm 528/98-22, kterým bylo uloženo žalované Doma-tv, s.r.o. se sídlem v Praze 5, Smíchov, Nádražní 762/32, PSČ 150 00 zaplatit stěžovatelce 11. 674. 092,78 Kč a náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k názoru, že jsou naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle ust. §153b odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000. Odvolací soud po doplnění dokazování konstatoval, že soud prvního stupně přijal závěr o řádném doručení žaloby a předvolání žalované k prvnímu jednání v důsledku pochybení orgánu (České pošty, a.s.), který předmětnou zásilku žalované opakovaně doručoval. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že zásilky byly soudem prvního stupně doručovány na adresu zapsanou v obchodním rejstříku, jako sídlo žalované a byly soudu vráceny jako nedoručené. Z čestných prohlášení R. Š. a Mgr. P. H. a ze svědecké výpovědi I. D. odvolací soud zjistil, že v rozhodném období měla žalovaná na adrese (sídlo společnosti) řádně označenou poštovní schránku. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud poštovní doručovatelka, jejíž povinností ve smyslu ust. §48 odst. 1 občanského soudního řádu bylo doručit zásilku do vlastních rukou oprávněného za žalovanou písemnosti přijímat, resp. kterémukoli pracovníkovi žalované, který by zásilku přijal, v místě doručení při pokusu o doručení zásilky takového pracovníka nezastihla, zásilky opatřila poznámkou, že adresát je v místě doručení neznámý a - aniž by byla tedy učiněna výzva adresátovi, zásilka uložena na poště a adresát uvědomen o uložení zásilky - takto byly soudu jako nedoručené vráceny, došlo k pochybení při doručování, v jehož důsledku tak nebyla žaloba a ani předvolání k jednání žalované řádně doručeny. Odvolací soud tak uzavřel, že v daném případě nebyl splněn jeden z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, pokud nastala fikce doručení zásilky žalované podle ust. §48 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož, jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovanému pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky za den doručení, i když se o tom adresát nedozvěděl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, neboť měla za to, že bylo přípustné, byť byla v usnesení odvolacím soudem poučena, že dovolání přípustné není. Dovolání odůvodnila tím, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje stěžovatelka v tom, že odvolací soud nevyslechl poštovní doručovatelku, která předmětné zásilky měla žalované doručovat a ani neodůvodnil, proč žalobkyní navržené důkazy neprovedl. Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění odvolacího soudu, podstatná pro závěr, že žaloba a předvolání k prvnímu jednání soudu nebylo žalované, resp. její právní předchůdkyni Film - Incest s.r.o., doručeno v důsledku pochybení orgánu České pošty, a.s., jsou popsány na str. 3 a 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu a tato skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování (viz. č.l. 89). Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr soudu, že žalovaná měla na adrese v Praze 6, Kafkova 6, řádně označenou poštovní schránku. Odvolací soud nepochybil, pokud uzavřel, že uvedené důkazy jsou pro právní posouzení otázky doručení předmětné zásilky žalované dostatečné. Nejvyšší soud proto uzavřel, že uplatněný dovolací důvod nebyl naplněn a dovolání zamítl.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka namítá, že obecné soudy neprovedly důkazy, které navrhovala a v tomto postupu spatřuje vadu tzv. opomenutého důkazu (nevyslechnutí poštovní doručovatelky). Ústavní soud k této výtce uvádí, že jeho úkolem není skutkové a právní objasnění věcí a nepřísluší mu hodnotit nutnost provedení či neprovedení důkazů, nýbrž je oprávněn pouze posoudit, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda při takovém vybočení nebyly porušeny základní práva a svobody stěžovatelky. Hodnocením důkazů obecným soudem se Ústavní soud může zabývat jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že skutková zjištění soudu neodpovídají provedeným důkazům, nebo že jeho právní závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním, nebo že soud při svém postupu významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku či jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Ústavní soud dále připomíná, že soudy dle Ústavy ČR poskytují ochranu právům, přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý. Důsledkem této nezávislosti je mimo jiné i to, že se řídí jen zákonem a podle §132 o. s. ř. hodnotí důkazy podle svého uvážení, resp. dle §120 o. s. ř. mu přísluší rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede a které nikoliv. K tomu však Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou (např. IV. ÚS 335/05, IV. ÚS 395/05) dodává, že soudy mají povinnost vysvětlit v odůvodnění rozhodnutí, proč důkaz nepřipustily (tj. proč jej považovaly za nadbytečný, nebo z jakého důvodu jej neshledaly způsobilým prokázat relevantní skutečnosti ).
Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími a ústavní stížností konstatuje, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení, do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny. Soudy odvolací i dovolací vycházely ve svých rozhodnutích ze skutkových zjištění, která byla v souladu s provedenými důkazy a skutková zjištění přiléhavě právně hodnotily. Jinými slovy obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav a neprovedení stěžovatelkou navržených důkazů řádně odůvodnily a učiněná zjištění byla právně posouzena ústavně konformním způsobem. Pokud soudy odmítly provést navržené důkazy, nešlo o arbitrární postup, nýbrž o procesní rozhodnutí, které bylo v rozhodnutí o věci řádně zdůvodněno.
Předložené argumenty, o nichž měla stěžovatelka za to, že podporují její tvrzení o porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy, jsou v podstatě opakováním námitek, které již uplatnila v řízení před obecnými soudy a s jejichž právními závěry v rovině jednoduchého práva polemizuje i v ústavní stížnosti. Napadená rozhodnutí neporušila základní práva stěžovatelky, jak tvrdila v ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2008
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu