ECLI:CZ:US:2008:2.US.2704.07.1
sp. zn. II. ÚS 2704/07
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 28. února 2008 sp. zn. II. ÚS 2704/07 ve věci ústavní stížnosti J. Z. proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. října 2001 sp. zn. 10 C 68/2000, usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. března 2007 sp. zn. 10 C 68/2000 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. července 2007 sp. zn. 29 Co 321/2007, jimiž bylo rozhodnuto ve věci uložení povinnosti stěžovateli zaplatit žalovanou částku, za účasti Okresního soudu v Mělníku a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a V. M. jako vedlejšího účastníka řízení.
Rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 10. 2001 sp. zn. 10 C 68/2000, usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 3. 2007 sp. zn. 10 C 68/2000 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2007 sp. zn. 29 Co 321/2007 se zrušují.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavní práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhl, aby je Ústavní soud zrušil a do té doby odložil vykonatelnost rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 10. 2001 sp. zn. 10 C 68/2000.
Z vyžádaných spisů Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 10 C 68/2000 a sp. zn. 10 E 1/2005 bylo zjištěno následující:
V. M. (dále též jen "žalobce") se návrhem na vydání platebního rozkazu proti stěžovateli domáhal zaplacení částky 244 649 Kč s příslušenstvím z titulu sjednané smlouvy o dílo. Ve věci byl dne 8. 11. 1999 vydán platební rozkaz, který byl spolu s návrhem doručen stěžovateli na adresu v Neratovicích. Stěžovatel podal dne 19. 12. 1999 odpor, v němž uvedl tutéž adresu. Soud prvního stupně vypracoval dne 30. 1. 2001 poučení o procesních právech a povinnostech účastníků, které stěžovateli doručoval na výše uvedenou adresu, zásilka se mu však vrátila nedoručená se záznamem pošty, že se stěžovatel odstěhoval bez udání adresy. Soud ke zjištění adresy stěžovatele učinil dotaz na Ministerstvo vnitra, odbor správních činností, evidenci vazeb a trestů a příslušnou ohlašovnu v Neratovicích (č. l. 15 spisu). Centrální evidence obyvatel (dne 26. 3. 2001) i Městský úřad v Neratovicích (dne 20. 3. 2001) odpověděly, že stěžovatel je hlášen na výše uvedené adrese. Z ústřední evidence vězňů přišla zpráva ze dne 26. 3. 2001, že se stěžovatel ve vazbě ani ve výkonu trestu nenachází. Usnesením ze dne 7. 5. 2001 ustanovil soud stěžovateli jako osobě neznámého pobytu opatrovníka Mgr. K. B., justiční čekatelku, jíž usnesení spolu s původním návrhem doručil. Dne 14. 9. 2001 uvedená opatrovnice převzala předvolání k ústnímu jednání, které proběhlo dne 23. 10. 2001 bez její účasti. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím a náklady řízení. Rozsudek byl opatrovníku doručen dne 15. 11. 2001 a dne 1. 12. 2001 nabyl právní moci. K vymožení pohledávky na základě tohoto rozsudku nařídil Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 9. 11. 2005 sp. zn. 10 E 1/2005 exekuci. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 21. 11. 2005 na adresu v L., kterou si soud zjistil z evidence obyvatel (oprávněný v návrhu znovu uváděl výše uvedenou adresu). Proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí i proti rozsudku ve věci samé podal stěžovatel odvolání. Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 22. 3. 2007 sp. zn. 10 C 68/2000 odvolání proti rozsudku ve věci samé odmítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 7. 2007 sp. zn. 29 Co 321/2007 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů projednávanou ústavní stížností. Tvrdí, že soud prvního stupně s ním jednal jako s osobou neznámého pobytu, ačkoli pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Stěžovatel připouští, že se v předmětné době přestěhoval, nicméně původní i nové bydliště se nachází v téže obci. Snahu soudu zjistit novou adresu stěžovatel označuje za zcela nedostatečnou. Soud opatrovníka ustanovil krátce poté, co se mu nepodařilo poprvé doručit jednu písemnost. Další pokus o doručení soud již neučinil. Soud se tak spokojil s jedinou relací pošty na vrácené zásilce, že se stěžovatel odstěhoval bez udání adresy. Stěžovatel připomíná, že v té době uvedená pošta již více než půl roku doručovala stěžovateli veškeré zásilky do nového místa bydliště. Stěžovatel i s manželkou měl zaplacenou dosílku pošty z předchozího bydliště do nového a již v únoru 2001, tedy v době zjišťování jeho pobytu soudem, si převedl do nového bydliště i platby SIPO. Soud však oficiální dotaz na předmětnou poštu, zda nezná novou adresu stěžovatele, nikdy neučinil. Ačkoli se jedná o závazkový vztah podle obchodního zákoníku, soud se mimo jiné nepokusil doručit písemnost ani na adresu objednatele díla obchodní společnost DAHLIA, zeleň od A do Z, spol. s r. o. V usnesení o ustanovení opatrovníka soud uvedl, že se stěžovatelův pobyt nepodařilo zjistit ani prostřednictvím Policie České republiky. Ačkoli ve spisu o takovém šetření není jediná zmínka, na což stěžovatel v odvolání upozornil, obecné soudy se touto skutečností nikterak nezabývaly. Stěžovatel připomíná, že v odůvodnění odvolání soud konstatuje, že stěžovatel se k trvalému pobytu přihlásil ke dni 11. 5. 2001 (tedy v době, kdy mu byl již dne 7. 5. 2001 rozhodnutím soudu ustanoven opatrovník), přičemž ve skutečnosti se stěžovatel k novému trvalému pobytu přihlásil již dne 2. 4. 2001. Tím soud navíc nesplnil povinnost vycházet ze stavu ke dni vydání rozhodnutí. Stěžovatel připojuje poznámku, že na základě novely občanského soudního řádu, účinné od 1. 1. 2001, byl soud povinen usnesení o ustanovení opatrovníka vyvěsit na úřední desce soudu.
Ustanovený opatrovník podle názoru stěžovatele ani v sebemenší míře jeho zájmy nehájil a v řízení posloužil pouze jako místo pro doručení písemností. Z nařízeného jednání se omluvil, a k žalobě se tak nikterak nevyjádřil.
Stěžovatel dále připojuje řadu argumentů, pro které by soud žalobě podle jeho názoru neměl vyhovět i bez ohledu na výše uvedené údajné nedostatky v jeho postupu. Závěrem stěžovatel požádal o odložení vykonatelnosti rozhodnutí ve věci samé, neboť je na jeho základě proti jeho majetku, který spadá do společného jmění manželů, nařízen výkon rozhodnutí, přičemž rozhodnutí o něm je pravomocné a vykonatelné. O dovolání podaném v rámci vykonávacího řízení dosud nebylo rozhodnuto.
K posledně uvedenému návrhu Ústavní soud konstatuje, že ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu umožňující odklad vykonatelnosti rozhodnutí napadeného ústavní stížností vykládá Ústavní soud ve své ustálené judikatuře restriktivně. Ústavní soud aplikuje citované ustanovení zpravidla jenom tehdy, pokud by měl výkon napadeného rozhodnutí nezvratné důsledky osobní, vylučující i reparační či satisfakční funkci právní odpovědnosti [srov. nález sp. zn. III. ÚS 258/03 ze dne 6. 5. 2004 (N 66/33 SbNU 155)]. Ústavní soud v posuzovaném případě takovou situaci nezjistil a stěžovatel nic takového ostatně ani netvrdí. Proto byl tento návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odmítnut jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud vyzval podle ustanovení §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení - Okresní soud v Mělníku a Krajský soud v Praze - a vedlejšího účastníka řízení V. M., aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Okresní soud v Mělníku ve svém vyjádření toliko odkázal na obsah spisu.
Krajský soud v Praze zrekapituloval průběh zjišťování pobytu stěžovatele provedený soudem prvního stupně. Účastník je přesvědčen o tom, že obecné soudy stěžovatelova ústavně zaručená práva neporušily, a navrhuje proto, aby ústavní stížnost byla zamítnuta
Vedlejší účastník se ve lhůtě k tomu stanovené k ústavní stížnosti nevyjádřil.
Ústavní soud považuje za nutné připomenout své závěry vyslovené v dřívějších nálezech [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 27/2000 ze dne 2. 7. 2001 (N 97/23 SbNU 3), nález sp. zn. I. ÚS 204/2000 ze dne 25. 10. 2001 (N 157/24 SbNU 157) a nález sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233)] týkajících se obdobné problematiky. Opětovně zdůrazňuje, že i nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů a základních práv. Funkce opatrovníka nebyla totiž zákonem stanovena, aby urychlovala vyřízení věci, resp. usnadňovala činnost soudu v tom, že by měl kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena proto, aby byly důsledně hájeny zájmy účastníka, který se nemůže účastnit řízení, a vykonávat tak svá práva a povinnosti.
Podle ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") může předseda senátu, pokud neučiní jiná opatření, ustanovit opatrovníka mimo jiné také účastníkovi, jehož pobyt není znám. Důvod, pro který se účastníkovi opatrovník ustanovuje, však musí být spolehlivě prokázán. Je tedy třeba vyčerpat všechny dostupné možnosti ke zjištění jeho místa pobytu (srov. Bureš, Drápal, Mazanec: Občanský soudní řád, komentář, I. díl, 7. vydání 2006, str. 126). Tyto závěry mají svůj původ především v tom, že opatrovnictví osobě neznámého pobytu je institucí sui generis, obsahově značně odlišnou od ostatních případů opatrovnictví. Pojmovým znakem tohoto zastoupení je omezení trvání vztahu mezi zástupcem a zastoupeným do doby, než se zjistí pobyt zastoupeného a než se tento dozví o vedeném řízení. Odpadne-li podmínka neznámého pobytu účastníka, zastoupení zaniká. Z toho vyplývá, že je-li účastníkovi řízení ustanoven opatrovník, ač k tomu nebyly splněny podmínky formulované v §29 odst. 3 o. s. ř., jde o případ, kdy účastníkovi byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem.
Stěžovateli je třeba přisvědčit v tom, že ke dni 7. 5. 2001, kdy mu soud ustanovil opatrovníka, nebyly pro takový postup splněny předpoklady. Soud především nevyčerpal všechny dostupné prostředky ke zjištění pobytu stěžovatele. Ze spisu a ostatně i z odůvodnění usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 3. 2007 vyplývá, že pro zodpovězení otázky, zda je znám jeho pobyt, měl k dispozici toliko jednu nedoručenou zásilku s relací pošty, že se stěžovatel odstěhoval bez udání adresy, zprávy z evidence obyvatel, z evidence osob umístěných ve vazbě či výkonu trestu a z Městského úřadu v Neratovicích. Ze spisu není patrno, že by soud požádal o součinnost policejní orgán v místě bydliště k ověření, kdo na uvedené adrese bydlí a mohl by podat soudu podrobnější informace, ani že by se dotázal příslušné pošty, zda zásilky nedosílá na jinou stěžovatelovu adresu. Vzhledem k tomu, že soudu byla známa skutečnost, že stěžovatel je podnikatelem, nabízela se i možnost požádat o součinnost příslušný živnostenský úřad či orgány správy sociálního zabezpečení.
Nadto je nutno připomenout, že šetření, jež má předcházet ustanovení opatrovníka účastníkovi, jehož pobyt není znám, musí být dostatečně aktuální, aby mohlo být oporou pro závěr, že důvody pro ustanovení opatrovníka jsou dány ke dni vydání usnesení o tomto opatření (srov. nález sp. zn. I. ÚS 204/2000, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2850/99, Sb. s. r., 2003, 2 : 104). Z obsahu exekučního spisu sp. zn. 10 E 1/2005 (č. l. 14) vyplývá, že tvrzení stěžovatele, že k trvalému pobytu na nové adrese se přihlásil již ke dni 2. 4. 2001, odpovídá skutečnosti. Dne 7. 5. 2001, kdy bylo vydáno usnesení o ustanovení opatrovníka, tak byl stěžovatel na nové adrese k trvalému pobytu již více než měsíc hlášen (lze dodat, že do doby, než byl vydán rozsudek ve věci samé, tedy do dne 23. 10. 2001, tato skutečnost bez dalších změn trvala). Soud se ovšem zjišťováním pobytu stěžovatele již dále nezabýval.
Z výše uvedených důvodů se ustanovení opatrovníka stěžovateli jako osobě neznámého pobytu jeví Ústavnímu soudu jako úkon formální, jenž měl toliko urychlit soudní řízení. Tomu odpovídá i skutečnost, že opatrovník (jednalo se o justiční čekatelku) se nezúčastnil jednání, které proběhlo před nalézacím soudem, a že nepodal odvolání. Pokud tedy soud pokračoval v řízení s ustanoveným opatrovníkem, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné předpoklady, odňal stěžovateli možnost jednat před soudem, čímž porušil nejen čl. 38 odst. 2 Listiny, ale v konečném důsledku i čl. 36 odst. 1 Listiny zakotvující právo na soudní a jinou právní ochranu.
Z uvedených důvodů Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.