ECLI:CZ:US:2008:2.US.2879.07.1
sp. zn. II. ÚS 2879/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Mgr. M. M., zastoupené Mgr. Šárkou Petráňovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Rudolfově, Klidná 69, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007 č. j. 6 Cmo 168/2007-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, čl 37 odst.2 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení shora uvedeného usnesení vrchního soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, vydanému týmž městským soudem.
Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí městského soudu o odmítnutí námitek jí bylo doručeno pouze prostřednictvím jejího právního zástupce, přičemž se jednalo o nepodepsané rozhodnutí opatřené pouze razítkem, proti němuž tak ani správně neměla podat odvolání. Podala proti tomuto rozhodnutí žalobu pro zmatečnost, o níž dosud nebylo rozhodnuto.
V odvolání proti uvedenému rozhodnutí uvedla stěžovatelka nové skutečnosti, které se posléze objevily. Konkrétně poukázala na to, že žádnou směnku nikdy nepodepsala a dále na podvodnou činnost Ing. J. Č., proti kterému bylo vedeno trestní řízení. Uvedla, že jmenovaný jí pod záminkou získání úvěru nechal podepsat dva prázdné listy papíru, proto proti jmenovanému podala trestní oznámení.
Dle stěžovatelky se vrchní soud nezabýval nicotností usnesení městského soudu a jeho usnesení bylo vydáno v neveřejném zasedání, ačkoliv se stěžovatelka domáhala provedení nových důkazů (zejména grafologického posudku ohledně pravosti podpisu směnky). Vrchní soud se novými skutečnostmi vůbec nezabýval a potvrdil usnesení městského soudu, které nesplňuje náležitosti rozhodnutí.;
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z obsahu napadených rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatelka v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu pouze uvedla, že se potřebuje spojit se svou právní zástupkyní a zjistit důvody směnky, o kterých jí není nic známo, a že nesouhlasí s uplatněným nárokem.
Městský soud námitky odmítl s odůvodněním, že nesměřují do samotné směnky ani do kausálního vztahu, pokud by k němu měla směnka zajišťující charakter. Není v nich uvedena žádná skutečnost, na základě níž, pokud by byla prokázána, by bylo možné platební rozkaz v nějakém rozsahu zrušit. V projednávané věci nevyžaduje zákon povinné zastoupení a případná nepřítomnost advokátky, která neměla ve spise ani založenou plnou moc, nemůže ovlivnit povinnost žalované stěžovatelky danou jí směnečným platebním rozkazem, včetně povinnosti uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá.
Vrchní soud v odůvodnění rozhodnutí potvrzujícím rozhodnutí soudu prvého stupně, konstatoval, že stěžovatelka byla v směnečném platebním rozkazu řádné poučena o tom, že pokud chce podat námitky, musí tak učinit ve lhůtě 3 dnů, přičemž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá.
Vrchní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl shodně k závěru, že stěžovatelka uplatněnými námitkami jednoznačně a nezaměnitelně nevymezila skutek, o nějž se její námitková obrana opírá, neboť neuvedla, z jakého důvodu nemá vědomosti o předmětné směnce tak, aby v tomto směru mohlo být vedeno dokazování v námitkovém řízení. Pokud stěžovatelka uvedla potřebným způsobem důvod své nevědomosti o předmětné směnce, tj. že ji nepodepsala a podpis není její, až s odstupem času, nelze k tomuto opožděnému námitkovému tvrzení s ohledem na §175 odst. 4 o.s.ř. přihlížet.
Vzhledem k tomu, že z platné právní úpravy (ust. §175 odst. 1 a 4 o.s.ř.) jednoznačně vyplývá, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musí být ve stanovené lhůtě odůvodněny způsobem vymezujícím předmět koncentrovaného řízení o námitkách a musí v nich být jednoznačně a nezaměnitelně vymezen skutek, o nějž se námitková obrana opírá, neshledává Ústavní soud závěry přijaté obecnými soudy jako závěry, které by vybočovaly z mezí ústavnosti. Ústavní soud má zato, že v dané věci postupovaly soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, jak pokud jde o posouzení podmínek pro vydání směnečného platebního rozkazu, tak námitek proti němu uplatněným. Vlastní posouzení obsahu námitek z hlediska možnosti jejich projednání přísluší výhradně obecným soudům, do jejichž nezávislé činnosti Ústavní soud není oprávněn, jak bylo shora uvedeno, zasahovat.
Ústavní soud dodává, že z obsahového hlediska však není dostačující pouhé sdělení žalovaného, že vznáší námitky, ale z jejich odůvodnění, byť stručného, musí být důvody, proč odmítá plnění podle směnečného platebního rozkazu, dostatečně určité a jasné a je nutné konkretizovat sporné otázky, které bude třeba v rámci projednávání věci posoudit. Námitky proto nepostačí vymezit pouze obecným způsobem pod nějž lze zahrnout několik skutkových dějů odlišné nebo protichůdné povahy. S ohledem na zásadu koncentrace řízení je totiž nutné již v námitkách uplatněných v třídenní lhůtě uvést vše, co je proti směnečnému platebnímu rozkazu namítáno, a to pod sankcí absolutní nemožnosti k případným dalším námitkám později přihlédnout. Je-li až v podání, podaném po uplynutí uvedené lhůty, případně v odvolání, tvrzen konkrétní důvod (např. nepravost podpisu apod.), je nutno takové tvrzení považovat za později vznesené námitky, ke kterým již nelze přihlížet (§175 odst. 4 o.s.ř.). Pokud tedy vrchní soud neprováděl v odvolacím řízení dokazování ohledně tvrzení uvedených v pozdě vznesených námitkách a v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí k nim nepřihlédl, nepostupoval v rozporu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu.
Ohledně námitky, týkající se nedostatku formálních náležitostí rozhodnutí soudu prvého stupně, se Ústavní soud omezuje na konstatování, že uvedené rozhodnutí se dostalo prostřednictvím právní zástupkyně do dispozice stěžovatelky, a ta proti němu ve lhůtě podala odvolání. Pokud jde o tvrzený nedostatek jeho náležitostí, Ústavní soud odkazuje na příslušná ustanovení občanského soudního řádu a vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Ostatně okolnost, že uvedené námitky jsou předmětem žaloby pro zmatečnost, vylučuje, aby se jimi Ústavní soud nyní zabýval. Projednání odvolání bez nařízení jednání odvolacímu soudu umožňuje ust. §214 odst.2 písm. c) o.s.ř., neboť odvolání směřovalo proti usnesení soudu prvého stupně, kterým nebylo rozhodnuto o věci samé.
S ohledem na uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy, aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základních práv stěžovatelky, jichž se dovolává, a mezi jejich skutkovými zjištěními a právními závěry, jež vyvodily, neexistuje ani extrémní rozpor, který by ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu mohl být důvodem kasačního nálezu.
Pro úplnost lze dodat, že v občanskoprávním řízení se plně uplatňuje zásada "nechť si každý střeží svá práva", a bylo proto zcela na stěžovatelce, aby řádně odůvodněné námitky uplatnila ve stanovené třídenní lhůtě. Pokud je stěžovatelka přesvědčena, že se stala obětí možného podvodu, za dané situace nezbývá, než uplatňovat tyto výhrady v trestním řízení.
Vzhledem k tomu že, jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2008
Jiří Nykodym
předseda senátu