ECLI:CZ:US:2008:2.US.3215.07.1
sp. zn. II. ÚS 3215/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. K., právně zastoupeného Mgr. Martinou Tetzeliovou, advokátkou se sídlem Houškova 30, Plzeň, proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 8. 8. 2007 sp. zn. 3 PP 192/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta jeho žádost o podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Stěžovatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 8 měsíců a žádost o podmínečné propuštění odůvodnil zdravotními důvody. Okresní soud po zhodnocení všech relevantních skutečností však dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal naplnění jedné z podmínek podmínečného propuštění, a to prognózy vedení řádného života. Proti usnesení soudu I. stupně podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 50 To 480/2007, zamítl jako opožděně podanou.
Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včetně podmínek podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní stížnost není přípustná.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Podle ust. §75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně konstatuje, že za takový opravný prostředek lze považovat pouze ten, který byl podán řádně, tedy o němž bylo meritorně rozhodnuto, nikoliv ten, který byl odmítnut či zamítnut pro formální vady.
V daném případě stěžovatel podal proti usnesení soudu I. stupně stížnost, která byla stížnostním soudem zamítnuta z důvodu opožděného podání, neboť zákonná lhůta stěžovateli marně uplynula dnem 13. 8. 2007, a stížnost byla podána až dne 22. 8. 2007.Ústavnímu soudu tedy nezbývá než konstatovat, že stěžovatel ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva, a proto je nutné na ústavní stížnost pohlížet jako na nepřípustnou. V případě stěžovatele by byla přípustná pouze ústavní stížnost směřující proti usnesení krajského soudu, pokud by obsahovala námitky, kterými by stěžovatel polemizoval s posouzením stížnosti jako opožděné.
Proti usnesení krajského soudu však stěžovatel v ústavní stížnosti nebrojí, ústavní stížnost směřuje výhradně proti usnesení soudu I. stupně, a Ústavní soud ji proto z výše uvedených důvodů odmítl jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj