ECLI:CZ:US:2008:2.US.3299.07.1
sp. zn. II. ÚS 3299/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti FS reality, a. s., se sídlem v Plzni, Na Roudné 19, zastoupené Mgr. Renatou Tunklovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Plzni, Františkánská 7, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007 čj. 8 Cmo 166/2007-79 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 3. 2007 čj. 42 Cm 51/2004-61 a návrhu na náhradu nákladů zastoupení advokáta stěžovatelky, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rovněž shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni o zastavení řízení ve věci žaloby o zaplacení pohledávky ve výši 885 000 Kč, podané společností FS service, a. s. - v likvidaci.
V ústavní stížnosti stěžovatelka popisuje dosavadní procesní vývoj projednávané věci a vyjadřuje nesouhlas s právními závěry vrchního soudu, který odvolání odmítl z důvodu, že bylo podáno neoprávněnou osobou. Stěžovatelka poukazuje na to, že jak výslovně uvedla k dotazu soudu, odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně o zastavení řízení podal v jejím zastoupení žalobce - FS reality, a. s. (tj. společnost, která měla vstoupit do řízení na straně žalobce namísto dosavadní společnosti FS service, a. s. - v likvidaci). Stěžovatelka zdůrazňuje, že do obtížného procesního postavení se dostala v důsledku procesního pochybení krajského soudu, který nerozhodl o návrhu na záměnu účastníků na straně žalobce dle §107a o.s.ř., a ústavně nesouladného postupu vrchního soudu, který pochybení krajského soudu nenapravil a sám špatně vyhodnotil, kým bylo odvolání podáno.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Z připojeného spisu Krajského soudu v Plzni Ústavní soud ověřil, že odvolání podané advokátkou žalobce (společnosti FS service, a. s. - v likvidaci) bylo vrchním soudem odmítnuto dle ustanovení §218 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jako odvolání podané neoprávněnou osobou, neboť žalobce, společnost FS service, a. s. - v likvidaci, byl dne 12. 1. 2005 vymazán z obchodního rejstříku po ukončení likvidace. Žalobce zanikl tedy bez právního nástupce, a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že ztratil způsobilost mít práva a povinnosti, nemůže být ani zastoupen.
Ústavní soud přes specifikum projednávané věci dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
Od 1. 1. 2001 je procesním opravným prostředkem také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut, koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek, má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Pokud tedy stěžovatelka tvrdí, že soud učinil vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto z důvodů uvedených v §218 písm. b) o.s.ř., měla dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů, které uvádí ve své ústavní stížnosti, a které, jak je z výše uvedeného zřejmé, zakládají možnost domáhat se ochrany práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, v rámci řízení u obecných soudů, ještě před podáním ústavní stížnosti. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh nepřípustný. Vzhledem k výsledku řízení o ústavní stížnosti nebylo možno vyhovět ani návrhu stěžovatelky, jímž požadovala, aby náklady jejího právního zastoupení zaplatil stát, neboť aplikace ustanovení §83 a §84 zákona o Ústavním soudu je možná jen tehdy, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj