ECLI:CZ:US:2008:2.US.38.08.1
sp. zn. II. ÚS 38/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu na zahájení řízení ústavní stížnosti společnosti Moravské naftové doly, a.s., se sídlem Hodonín, Úprkova 807/6, zastoupené Mgr. Jakubem Svobodou, advokátem se sídlem Praha 1, Dušní 11, směřující proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2007 ve věci sp. zn. 11 Nc 1001/2007, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2007 ve věci sp. zn. 38 Co 274/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka, za kterou podal dne 7. 1. 2008 projednávanou ústavní stížnost Ing. P. C., svým návrhem brojí proti rubrikovaným usnesením, kterými měla být porušena její základní práva dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně měl být porušen i čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 26 odst. 1, a čl. 38 odst. 1 Listiny.
Napadeným usnesením okresního soudu byl do pravomocného skončení řízení o neplatnost valné hromady stěžovatelky a řízení o návrhu stěžovatelky na zápis změn v obchodním rejstříku ustanoven Mgr. P. K. opatrovníkem, jenž je oprávněn činit za stěžovatelku veškeré právní úkony, jejím jménem jednat a zastupovat ji v jakýchkoli právních vztazích. Proti tomuto rozhodnutí podali Ing. P. C. a G. M. (zastoupeni Mgr. Jakubem Svobodou) jménem stěžovatelky odvolání, které krajský soud napadeným usnesením odmítl; současně podali proti usnesení okresního soudu žalobu pro zmatečnost, o které nebylo v době podání ústavní stížnosti rozhodnuto.
Ve svém značně obsáhlém podání uvádí stěžovatelka řadu zásadních argumentů, dle kterých je podle jejího názoru nutno dospět k závěru, že napadené usnesení okresního soudu, kterým byl Mgr. K. ustanoven tzv. hmotněprávním opatrovníkem stěžovatelky, je nezákonné a je jej třeba považovat za paakt vydaný věcně nepříslušným orgánem; vzhledem k níže uvedenému není nicméně nezbytné na tomto místě veškeré námitky uvedené v posuzovaném podání detailně rekapitulovat.
Okresní soud v Hodoníně ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 4. 9. 2008 konstatoval, že napadeným usnesením neměla být porušena základní práva stěžovatelky a navíc uvedl, že funkce ustanoveného opatrovníka, Mgr. K., již zanikla. V doplnění vyjádření ze dne 3. 10. 2008 okresní soud zaslal Ústavnímu soudu zprávu opatrovníka stěžovatelky, Mgr. K., v níž soudu sděluje, že ke dni právní moci usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2008 ve věci sp. zn. 50 Cm 76/2006, tedy ke dni 30. 7. 2008 zanikla jeho funkce opatrovníka stěžovatelky.
Krajský soud v Brně předně upozornil na skutečnost, že odvolatelem v řízení zakončeném napadeným usnesením krajského soudu nebyla stěžovatelka, nýbrž její právní zástupce Mgr. Jakub Svoboda. Vedle toho krajský soud připomněl, že fyzické osoby vystupující za stěžovatelku (Ing. C. a M.) nejsou k tomu dle zápisu v obchodním rejstříku oprávněny.
Dne 28. 11. 2008 obdržel Ústavní soud i vyjádření Mgr. P. K., v němž bylo mimo jiné připomenuto, že funkce ustanoveného opatrovníka již zanikla.
Dne 28. 8. 2008 zaslal právní zástupce stěžovatelky, Mgr. Lukáš Trojan, disponující plnou mocí podepsanou za stěžovatelku Ing. M. J. a Mgr. K. K., zpětvzetí projednávané ústavní stížnosti.
Senát Ústavního soudu se musel v projednávané věci nejprve zabývat zpětvzetím návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 28. 8. 2008, přičemž dospěl k závěru, že není možno toto zpětvzetí bez dalšího považovat za zpětvzetí účinné, neboť zde absentuje totožnost subjektů jak na straně fyzických osob jednajících za stěžovatelku, tak totožnost jejích právních zástupců.
Závěr ve vztahu ke zpětvzetí ústavní stížnosti učinil Ústavní soud nezávisle na otázce aktivní legitimace stěžovatelky viděné prizmatem fyzické osoby, jež jménem stěžovatelky udělila Mgr. Svobodovi plnou moc pro její zastupování před Ústavním soudem, jelikož otázka, kdo z fyzických osob je oprávněn jménem stěžovatelky jednat (jinými slovy otázka, kdo, a v které době byl a je právoplatným členem stěžovatelčina představenstva) byla v době podání ústavní stížnosti předmětem soudních řízení a ve svém důsledku iniciovala (zapříčinila) sporné ustanovení tzv. hmotněprávního opatrovníka.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen nejprve zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou tak vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ze shora uvedených důvodů ponechal Ústavní soud otázku legitimace fyzických osob jednajících jménem stěžovatelky prozatím nevyřešenou a přistoupil nejprve k posouzení otázky, zda se v případě posuzovaného podání jedná o návrh přípustný.
Při posuzování přípustnosti projednávané věci vycházel Ústavní soud z následujících skutečností. Ke dni rozhodnutí Ústavního soudu nebylo pravomocně ukončeno řízení o žalobě pro zmatečnost proti napadenému rozhodnutí okresního soudu a současně projednávaná ústavní stížnost obsahově přiléhá taktéž k námitkám, jež mohla stěžovatelka (resp. fyzické osoby jednající jejím jménem) uplatnit v rámci žaloby pro zmatečnost proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (dle §229 odst. 4 občanského soudního řádu). Projednávané podání je tak třeba v daném stadiu považovat za návrh nepřípustný z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv poskytuje ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Na tomto místě odkazuje Ústavní soud na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně; Ústavní soud důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, nad kterými není v zásadě oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Fyzická nebo právnická osoba je oprávněna domáhat se ochrany svých ústavně zaručených práv podáním ústavní stížnosti za podmínek stanovených Ústavou ČR a zákonem o Ústavním soudu teprve po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv a po pravomocném ukončení předmětné věci. V této souvislosti lze také připomenout, že ochrana ústavnosti není úkolem pouze Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci, přičemž Ústavní soud představuje v této souvislosti pouze ultima ratio - institucionální mechanismus, který nastupuje až v případě selhání všech předchozích. Pokud by stěžovatelka po vyčerpání veškerých procesních prostředků zaručených jí právním řádem měla za to, že jí tvrzené porušení základních práv stále trvá, nic jí nebude bránit, aby se poté popřípadě - při splnění podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu - znovu obrátila s podáním na Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 62/05, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, nález č. 78, str. 243 a násl., usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2006 ve věci sp. zn. I ÚS 86/06).
Ústavní soud za této procesní situace nepřezkoumával věcně podaný návrh, neposuzoval tedy ani ústavněprávní aspekty rozhodnutí obecných soudů o ustanovení hmotněprávního opatrovníka právnické osobě, ani věcnou příslušnost okresního soudu k projednání návrhu na ustanovení takto koncipovaného opatrovníka.
Nad rámec uvedených skutečností Ústavní soud konstatuje, že funkce ustanoveného opatrovníka, kteroužto skutečnost je meritorně třeba považovat za jádro projednávaného podání, před dnem rozhodování Ústavního soudu (viz sdělení Mgr. K.) zanikla.
Ústavní soud závěrem uvádí, že i při zvolení jiné procesní varianty by jeho rozhodnutí vedlo ke stejnému výsledku, tj. k opačnému, než je kasační nález či uložení povinnosti vůči tomu, kdo se dopouští "jiného zásahu". Ústavní soud se však přiklonil k variantě shora nastíněné, aniž by tak řešil otázku aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti i aktivní legitimace k jejímu zpětvzetí. Otevřel tak prostor obecným soudům, aby tuto nezbytnou procesní podmínku v průběhu řízení před nimi samy vyřešily.
Ústavnímu soudu tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti nezbylo než návrh jako návrh nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu