ECLI:CZ:US:2008:2.US.532.08.2
sp. zn. II. ÚS 532/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, ve věci ústavní stížnosti 1. stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem v Karviné, Ciolkovského 282, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2008 č. j. 22 Ca 175/2007-49, ústavní stížnosti 2. stěžovatelky A. F., zastoupené JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem v Karviné, Ciolkovského 282, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. prosince 2007 č. j. 22 Ca 396/2004-98 a ústavní stížnosti 3. stěžovatele R. N., zastoupeného JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem v Karviné, Ciolkovského 282, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2008 č. j. 22 Ca 262/2006-30, spolu s návrhem na odložení vykonatelnosti rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Ústavního soudu ze dne 11. března 2008 sp. zn. II ÚS 532/08, bylo projednání ústavní stížnosti stěžovatelky A. F. sp. zn. IV ÚS 533/08 a ústavní stížnosti stěžovatele R. N. sp. zn. I. ÚS 539/08 spojeno s projednáním ústavní stížností J. D. sp. zn. II ÚS 532/08 z důvodu hospodárnosti řízení, neboť je namístě o všech ústavních stížnostech rozhodnout společně, jde o věc, která má totožný jak skutkový základ věci tak i právní aspekty s věcí ústavní stížnosti stěžovatele.
Dne 27. února 2008 podal Ústavnímu soudu 1. stěžovatel J. D. ústavní stížnost proti shora uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, evidovanou Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 532/08. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí správního soudu, jímž byla odmítnuta jeho žaloba na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje o zamítnutí návrhu na přezkoumání lékařského posudku. Stěžovatel se domnívá, že vydáním napadeného rozhodnutí byl dotčen na svých ústavně zaručených základních právech zakotvených čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, a navrhuje jeho zrušení.
Téhož dne podali ústavní stížnost samostatně 2. stěžovatelka a 3. stěžovatel proti rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě v záhlaví uvedeným, jenž byla rovněž spojena s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ústavní stížnosti byly evidovány pod sp. zn. IV. ÚS 533/08 a I. ÚS 539/08. I tyto ústavní stížnosti směřují proti rozhodnutí správního soudu, jímž byla odmítnuta žaloba každého ze stěžovatelů na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje o zamítnutí návrhu na přezkoumání lékařského posudku. Stěžovatelé s totožnou argumentací jako v případě ústavní stížnosti prvního stěžovatele namítají zásah to týchž ústavně zaručených práv.
Stěžovatelé uvedli, že Krajský soud v Ostravě, který napadená rozhodnutí vydal v souladu s rozhodnutím rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (4 Ads 81/2005), dospěl k závěru, že lékařský posudek vydaný podle §77 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, není rozhodnutím o právu či povinnosti, nýbrž jde pouze o posouzení zdravotního stavu. Krajský soud v Ostravě zastával do rozhodnutí rozšířeného senátu opačný názor, ale nyní se ztotožnil s názorem Nejvyššího správního soudu, že rozhodnutí krajského úřadu vydané podle §77a zákona č. 20/1966 Sb. nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje práva a povinnosti, a proto není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. a je vyloučeno ze soudního přezkumu ve správním soudnictví. Současně v odůvodnění napadených rozhodnutí uvedl, že lékařský posudek není sám o sobě zásahem do práv nebo povinností zaměstnance, ale teprve úkon zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích, kterým je buď převedení na jinou práci nebo výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Zaměstnanec má možnost se proti tomuto postupu zaměstnavatele bránit v občanskoprávním řízení.
Dle tvrzení stěžovatelů je postup Nejvyššího správního soudu o odmítání kasačních stížností obecně znám, podání kasační stížnosti by bylo jen formálním naplněním litery zákona, které by vedlo pouze k prodloužení délky řízení a zvýšení nákladů řízení, proto se stěžovatelé rozhodli kasační stížnosti nepodávat. Stěžovatelé mají rovněž zato, že jejich ústavní stížnost podstatně přesahuje svým významem jejich vlastní zájmy a požadují, aby Ústavní soud k tomu přihlédl při rozhodování a zrušil rozhodnutí napadená ústavní stížností. Spolu s ústavními stížnostmi byl podán návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí dle ustanovení §79 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť pro ně znamenají nenahraditelnou újmu.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu], a to za situace, kdy nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není, a ani z povahy věci nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, a v tomto rámci především obecných soudů. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.
Stěžovatelé využili svého práva na přezkoumání rozhodnutí správní žalobou proti výše uvedenému rozhodnutí, to však neznamená, že stěžovatelé vyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje. Stěžovatelé podali proti napadeným rozhodnutím žalobu podle §65 odst. 1 s. ř. s., kterou Krajský soud v Ostravě usnesením odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Stěžovatelé v zákonné lhůtě nepodali proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě kasační stížnost, ačkoliv toto rozhodnutí není ze soudního přezkoumání vyloučeno a rozhodnutí obecného soudu obsahuje poučení, že proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení usnesení.
Ústavní soud konstatuje, že nevyčerpáním všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovatelům poskytuje (v daném případě kasační stížnosti), stěžovatelé sami svým jednáním způsobili, že rozhodnutí státního orgánu nebylo a ani nemohlo být přezkoumáno Nejvyšším správním soudem. Pokud stěžovatelé kasační stížnost nepodali, ač byli k podání tohoto opravného prostředku oprávněni, nenaplnili podmínky přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, dalšími námitkami stěžovatelů se nemohl zabývat.
Takto podaná ústavní stížnost byla proto posouzena jako nepřípustná a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno. Pouze na okraj Ústavní soud poznamenává, že charakterem lékařského posudku o způsobilosti k práci i rozhodnutí správního orgánu o jeho přezkoumání se Ústavní soud zabýval a ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 11/08 ze dne 23. září 2008 se ztotožnil se závěry Nejvyššího správního soudu o jejich právní povaze. Ústavní soud navíc vyslovil závěr, že lékařský posudek má pouze povahu důkazu, kterému je třeba čelit v rámci kontradiktorníhp občanskoprávního řízení v pracovním sporu.
Pokud se týká návrhu stěžovatelů na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, Ústavní soud konstatuje, že tento návrh má akcesorickou povahu, to znamená, že je možno jej podat pouze ve spojení s ústavní stížností a sdílí i její osud v tom smyslu, že pokud je ústavní stížnost z důvodu nepřípustnosti odmítnuta, je odmítnut i návrh na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadených soudních rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 21. října 2008
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj