ECLI:CZ:US:2008:2.US.822.08.1
sp. zn. II. ÚS 822/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti P. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem Advokátní kanceláře v Brně, Masarykova 2, proti usneseni Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 12. 2007 č.j. 22 Cdo 1735/2005-437 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2005 č.j. 22 Co 331/2004-408, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a práva na soudní ochranu, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, aby žalovaným (1-8) bylo uloženo zdržet se všech úkonů, kterým by bylo bráněno vlastníkům chaty č. 133, postavené na stavební parcele č. 116 v katastrálním území Petrušov, ve volném odběru elektrické energie z přípojného bodu rozvodné skříně umístěné na pozemku p.č. 39/14 katastrální území Petrušov.
Stěžovatel spolu s dalšími chataři odebíral elektrickou energii kabelovým rozvodem vedoucím od hlavního rozvaděče po cizích pozemcích k podružnému rozvaděči na pozemku parc. č 39/14 a dále k jeho chatě. Smlouvu o odběru elektrické energie uzavřel s Východočeskou energetikou, a.s. nejprve žalovaný 2), který spotřebovanou elektrickou energii rozúčtovával na jednotlivé chataře a kterému spotřebovanou elektrickou energii stěžovatel platil. Po osobních neshodách žalovaný 2) odběrné místo stěžovatele od odběru elektřiny odpojil, i když stěžovatel odběr obnovil, na počátku roku zastavil dodávku elektřiny její dodavatel pro závady na podružném rozvaděči, která je součástí kabelového rozvodu. Posléze dohodu o odběru s Východočeskou energetikou, a.s. uzavřel žalovaný 3), který stěžovateli již odběr elektrické energie neumožnil.
Stěžovatel v řízení u obecných soudů právo na odběr elektrické energie dovozoval z titulu spoluvlastnictví na kabelovém rozvodu, z titulu vydrženého práva odpovídajícího věcnému břemeni a ze smlouvy uzavřené s žalovaným 2), resp. žalovaným 3).
Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že se stěžovatel nestal spoluvlastníkem zmíněné elektropřípojky jako věci nemovité, neboť spoluvlastnický podíl nezakoupil, ani nevydržel. Prokázána nebyla ani existence nepojmenované konkludetní smlouvy, která by ho opravňovala k odběru elektřiny. Ze smluv o odběru elektrické energie uzavřených mezi Východočeskou energetikou, a.s. a žalovanými 2) a 3) žádná povinnost dodávat elektřinu i jiným subjektům nevyplývá.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a zdůraznil, že právo na připojení do elektrické sítě a volný odběr elektrické energie může náležet pouze té osobě, která má uzavřenu smlouvu o odběru elektrické energie s osobou, která je oprávněna k podnikání v energetických odvětvích. S žalobou by dle odvolacího soudu mohl stěžovatel uspět, jen pokud by prokázal, že žalovaní nebo alespoň některý z nich je povinen nakoupit energii a část této energie prodávat stěžovateli na základě dohodnutého nebo určeného způsobu a provést rozúčtování. Existence takové dohody uzavřené s žalovaným 2), resp. 3), anebo jiné vícestranné dohody, jejímž obsahem by byl závazek dodávat elektrickou energii, prokázána nebyla. Věcné břemeno odběru elektrické energie nelze vydržet, neboť pojmovým znakem práva odpovídajícího věcnému břemeni je omezení vlastníka nemovitosti, zatímco v tomto případě jde o omezení osoby, která má uzavřený závazkový vztah k dodavateli energie.
Dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání a dovolání jako nepřípustné odmítl.
Stěžovatel namítá, že zákonnou normou zůstává neřešen právní vztah fyzických osob, kdy jedna, jako odběratel elektrické energie, dodává (poskytuje) elektrickou energii jiné fyzické osobě, a to zejména pokud jde o dodávky energie, odpovědnosti za technický stav zařízení, měřeni elektrické energie, odmítnutí připojení, odpojování pro porušení povinností, kalkulace ceny elektrické energie, její splatnost, aj., a to ve všech chatových a zahrádkářských osadách, kde elektrické přípojky byly zřízeny chataři a nebyly bezúplatně převedeny do vlastnictví státu. Na tyto vztahy by měly být soudy analogicky aplikovány právní předpisy, které upravuji dodávku elektrické energie a náležitosti uzavíraných smluv mezi dodavatelem a spotřebitelem. Fyzická osoba, nepodnikatel, která bez licence prodává (poskytuje) elektrickou energii více fyzickým osobám prostřednictvím odběrného zařízení, které nevlastní a neprovozuje, by tak měla činit analogicky podle energetického zákona a tato fyzická osoba by měla být uznána povinnou k dodávkám elektrické energie za podmínek zde stanovených.
Dle stěžovatele v řízení před soudy bylo prokázáno, že byl připojen k rozvodnému zařízení, byla mu elektrická energie dodávána, za její odběr řádně platil, podílel se na nákladech za údržbu zařízení a za opravy rozvodného zařízení. Byla tak prokázána dohoda, resp. smluvní vztah. Podle ustanovení čl. 11 Listiny má vlastník nejen práva, ale také povinnosti a je povinen respektovat zákaz zneužití vlastnického práva na újmu druhých. Vlastník energetického zařízení však shora uvedený zákaz porušil, když bez právního důvodu zastavil dodávku elektrické energie do chaty stěžovatele, což však také znamená, že tím znehodnotil majetek stěžovatele.
Napadenými rozhodnutími bylo dle stěžovatele porušeno právo na ochranu vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 3 Listiny a současně bylo porušeno právo na soudní ochranu, neboť soudy nebyl analogicky aplikován energetický zákon.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy vypořádaly. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno velmi podrobné a důkladné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který opravňoval obecné soudy k přijetí rozhodnutí ve věci. Obecné soudy se vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele (totožnými jako v ústavní stížnosti) a své právní závěry patřičně odůvodnily, tzn. že uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly.
Závěry obecných soudů, dle nichž stěžovatel není spoluvlastníkem předmětné elektropřípojky jako věci nemovité, právo na odběr elektrické energie nemohl vydržet a nebyla prokázána existence smlouvy, uzavřené s žalovanými, z níž by vyplývala povinnost umožnit stěžovateli odběr elektřiny, jsou podloženy skutkovými zjištěními a Ústavní soud nemá důvod je zpochybňovat. Ústavní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou výhradně záležitostí obecných soudů. Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, provedené obecným soudem, a to ani kdyby měl pochybnosti ohledně provedeného dokazování, či se s ním dokonce neztotožnil.
Z okolnosti, že shora popsaný způsob odběru elektřiny využívaný chataři a jejich vzájemný vztah (ve své podstatě založený na dobré vůli odběratele, který má uzavřenou smlouvu o odběru elektrické energie s osobou, která je oprávněna k podnikání v energetických odvětvích), není výslovně upraven právním předpisem, nelze dovozovat, že by na tento vztah měl být analogicky aplikován energetický zákon a že řádný (smluvní) odběratel je, za v tomto zákoně stanovených podmínek, povinen k dodávkám elektrické energie dalším osobám, které mají o odběr energie zájem. Ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. rozlišuje vztah mezi dodavatelem elektřiny a odběratelem, který poskytuje odebranou elektřinu dalším osobám prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného zařízení, a vztah mezi odběratelem a těmito dalšími osobami. Povinnost odběratele poskytovat dalším osobám elektřinu může vyplynout pouze ze smlouvy, přičemž vzájemné vztahy je namístě upravit smluvně, popř, i vícestrannou smlouvou, ve které budou upraveny i všechny okolnosti týkající se odběru, placení elektrické energie, údržby odběrného zařízení, právního nástupnictví apod. Jak správně podotkl Nejvyšší soud, vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence smlouvy o poskytování elektřiny mezi žalovanými a stěžovatelem, nelze ani uvažovat o analogickém použití předpisu upravujícího smluvní vztah mezi dodavatelem a odběratelem elektřiny. Postupem žalovaného, který odmítl umožnit stěžovateli (uzavřít smlouvu) odběr elektřiny z odběrného zařízení na jeho pozemku, nemohlo dojít k porušení vlastnického práva stěžovatele k jeho nemovitosti.
Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci se jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Závěru, že stěžovateli nesvědčí žádný právní důvod, pro který by bylo možné vyhovět žalobě, nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti. Jakkoliv pak může být rozhodnutí z hlediska zákonnosti i sporné, rozdílný názor na interpretaci jednoduchého práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces.
Ustanovení čl. 11 Listiny, dle nějž má vlastník nejen práva, ale také povinnosti a je povinen respektovat zákaz zneužití vlastnického práva na újmu druhých, nelze vykládat natolik extenzivně, že by vlastníku byly ukládány povinnosti nad rámec zákona, v tomto případě dodávat stěžovateli elektrickou energii, provádět rozúčtování, vybírat platby apod. (Jiná situace by byla, kdyby vlastník pozemku např. nebyl ochoten zpřístupnit svůj pozemek za účelem zbudování přípojky i pro stěžovatele).
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu