ECLI:CZ:US:2008:3.US.1101.08.1
sp. zn. III. ÚS 1101/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Magistrátu města Plzně, se sídlem v Plzni, nám. Republiky 1, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2008, č. j. 2 As 17/2008-77, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2008, č. j. 57 Ca 6/2008-34, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §11 odst. 1, 2 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona č. 84/1990 Sb."), eventuálně na zrušení ustanovení §11 odst. 1 tohoto zákona v části "nejpozději však do tří dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení" a ustanovení §11 odst. 2, poslední věty, v části "ve lhůtě uvedené v odstavci 1", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Návrh na zrušení označených ustanovení zákona č. 84/1990 Sb. se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků správních soudů vydaných v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení čl. 19 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Spolu s ústavní stížností podal též návrh, aby Ústavní soud zrušil ustanovení §11 odst. 1, 2 zákona č. 84/1990 Sb., event. ustanovení §11 odst. 1 v části "nejpozději však do tří dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení" a ustanovení §11 odst. 2, poslední věty, v části "ve lhůtě uvedené v odstavci 1", a to pro rozpor s čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 19 Listiny.
Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným rozsudkem Krajský soud v Plzni ze dne 1. 2. 2008, č. j. 57 Ca 6/2008-34, zrušil rozhodnutí Magistrátu města Plzně (v řízení žalovaného) ze dne 17. 1. 2008, č. j. RA - 69/08, kterým zakázal oznámené shromáždění - pochod dne 19. l. 2008 - označené jako "Protest proti omezování svobody shromažďování a omezování svobody slova", svolavatele V. B. Kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud rovněž napadeným rozsudkem ze dne 21. 2. 2003, č. j. 2 As 17/2008-77, zamítl.
Ústavní soud, dříve než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Otázkou aktivní legitimace správního orgánu k podání ústavní stížnosti se zabývalo plénum Ústavního soudu ve stanovisku ze dne 9. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS-st 9/99 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, str. 372), a dospělo k závěru, že správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu není. Definičním znakem pojmu ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jakož i §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je totiž zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž "pro aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze ten subjekt (fyzická a právnická osoba), jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod". Vystupuje-li správní orgán naopak "v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci", již "z povahy věci" takovým subjektem základních práv a svobod není; hodnocení opačné, dodal Ústavní soud, "by znamenalo popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury".
Vycházeje z ustanovení §2a zákona č. 84/1990 Sb. je zjevné, že věcnou působnost ve věcech práva shromažďovacího vykonával Magistrát města Plzně (stěžovatel) jako pověřený obecný úřad vykonávající státní správu v přenesené působnosti v nadřazeném (nikoliv rovném) postavení orgánu veřejné moci a subjektu veřejného práva, tedy právě toho správního orgánu, ve vztahu k němuž bylo výše řečeno, že nedisponuje legitimací k podání ústavní stížnosti.
Jinou věcí je, že Magistrát města Plzně měl postavení řádného účastníka v řízení o žalobě proti jeho rozhodnutí vedeném u krajského soudu i v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem, neboť v těchto řízeních jako žalovaný a posléze stěžovatel byl nadán procesní způsobilostí založenou ustanovením §33 odst. 3 ve spojení s §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (obdobně srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 18/02).
Jestliže tedy stěžovatel jako správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou podal proti rozhodnutím obecných soudů ve správním soudnictví ústavní stížnost, učinil tak coby subjekt aktivně nelegitimovaný, resp. zjevně neoprávněný, v důsledku čehož nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) jím podanou ústavní stížnost - podle shora citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu - odmítnout.
Nelze-li podrobit věcnému posouzení ústavní stížnost, nemůže logicky obstát ani s ní spojený návrh ve smyslu §74 zákona o Ústavním soudu, a musí být odmítnut rovněž (zde v senátě podle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2008
Jiří Mucha
předseda senátu