ECLI:CZ:US:2008:3.US.1131.08.1
sp. zn. III. ÚS 1131/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. července 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem v Brně, Těsnohlídkova 9, směřující proti jinému zásahu v řízení vedeném Policií České republiky pod ČTS: ÚOOZ-93/TČ-2008-26-V2, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností ze dne 5. 5. 2008 se stěžovatel domáhal vyslovení, že "státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 porušil základní práva stěžovatele tím, že vydal souhlas k prohlídce nebytových prostor, aniž by se zabýval tím, že věci jež byly předmětem této prohlídky, byly součástí správních spisů vedených Policií ČR, jakožto správním úřadem, a aniž by se zabýval posouzením tohoto úkonu jako úkonu neodkladného a neopakovatelného, kdy stěžovatel byl navíc ochoten požadované věci dobrovolně vydat". Dále se domáhal vyslovení, že "Policie ČR porušila základní práva stěžovatele tím, že dne 2. 4. 2008 provedla ve věci vedené pod ČTS: ÚOOZ-93/TČ-2008-26-V2 prohlídku nebytových prostor společnosti B.V.S., spol. s r.o. na adresách Praha, Slezská 73 a Ondřejov, Družstevní 324, aniž by se zabývala posouzením tohoto úkonu jako úkonu neodkladného a neopakovatelného v situaci, kdy věci, jež byly předmětem této prohlídky nebytových prostor byly součástí správních spisů vedených Policií ČR jakožto správního úřadu a stěžovatel byl ochoten požadované věci dobrovolně vydat". Stěžovatel rovněž požadoval uložit Policii ČR, aby "nepokračovala v uvedeném porušování základních práv a svobod stěžovatele a obnovila stav před jeho porušením".
Dle stěžovatele bylo tímto "jiným zásahem" porušeno jeho právo na spravedlivý proces, čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1, 4 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod, jakož i zásada přiměřenosti.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že Policie ČR provedla dne 2. 4. 2008 prohlídku nebytových prostor společnosti B.V.S., spol. s r. o., jejímž je jednatelem. Popsal průběh prohlídky a brojil jak proti skutečnosti jejího provedení, tak proti způsobu, jakým byla provedena (nepřiměřenost, nenaplnění podmínek neodkladného úkonu, způsob soupisu věcí). Stěžovatel namítl, že úkonem (postupem) byla zkrácena jeho práva na obhajobu, a tím i na spravedlivý proces. Uvedl, že prohlídka byla provedena za účelem vydání věcí v trestní věci podezření ze spáchání trestného činu, kde podezřelým je stěžovatel; stěžovatel předpokládá, že proti němu bude zahájeno trestní stíhání (tj. že prohlídka byla předpokladem obvinění stěžovatele). Za zásadní stěžovatel považuje porušení jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces, kdy byl vydán souhlas s provedením prohlídky jako úkonu neodkladného před zahájením trestního stíhání, přestože se o neodkladný úkon nejednalo. Současně poukázal na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 474/07.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Dle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost podle §87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojí proti "jinému zásahu" orgánu veřejné moci, ke kterému mělo dojít prohlídkou nebytových prostor společnosti B.V.S., spol. s r. o. Z ústavní stížnosti však není zřejmé, v čem měla být porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, resp. že by k takovému porušení došlo. Stěžovatel namítá krácení práva na obhajobu a spravedlivý proces a jasně v této souvislosti vyslovuje svou obavu z toho, že by proti němu do budoucnosti mohlo být zahájeno trestní stíhání. Stěžovatel tak dovozuje, že pravděpodobně bude obviněn na základě provedené prohlídky nebytových prostor (tj. věcí při prohlídce vydaných či odňatých). Z ústavní stížnosti však vyplývá, že k trestnímu stíhání stěžovatele v době provádění prohlídky ani v době podání ústavní stížnosti nedošlo. V dané věci tak jde v podstatě toliko o obavu stěžovatele z případného trestního stíhání v budoucnu a potenciálního krácení práva na obhajobu a spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. II. ÚS 474/07; stěžovatel na nález sám odkazuje). Stěžovatel se tak ústavní stížností domáhá jakési preventivní ochrany; z ústavní stížnosti však nevyplývá, že by fakticky došlo k zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv nebo svobod.
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavní soud konstatuje, že v dané věci neshledal porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv nebo svobod, proto postupoval dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu