ECLI:CZ:US:2008:3.US.1270.07.1
sp. zn. III. ÚS 1270/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. března 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., zastoupeného Mgr. Ivanou Quittovou, advokátkou v Novém Jičíně, Msgr. Šrámka 1183/20, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2006 č. j. 11 Co 422/2005-100 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. listopadu 2004 č. j. 13 C 88/2004-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel požaduje zrušení shora označených rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím potvrdil krajský soud rozsudek okresního soudu, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti žalovanému městu Nový Jičín (vedlejší účastník) na uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, na základě které by se město Nový Jičín stalo vlastníkem v žalobě určených pozemků. Podle právního názoru obou soudů neměla žaloba stěžovatele právní základ. Dovolání stěžovatele bylo následně odmítnuto jako nepřípustné usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 33 Cdo 399/2007-161. Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a celá řada dalších základních práv. Upozorňuje, že na sporných pozemcích je umístěna skládka, a on jakožto vlastník je tak omezen ve svém vlastnickém právu. Navíc jsou pozemky postiženy takovou ekologickou zátěží, že jsou prakticky neprodejné. Stěžovatel konečně upozorňuje, že jako osoba bez právního vzdělání opominul předložit před obecnými soudy důkazy, které by mohly ve věci přivodit jeho úspěch.
Ústavní soud poté, co si vyžádal spis Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 13 C 88/2004, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Stěžovatel neuvádí žádné námitky, které by signalizovaly jakékoliv pochybení ze strany soudů, které by mohlo dostat ústavní dimenzi. Jeho argumenty se omezují na vyjádření nesouhlasu s rozhodnutími obecných soudů, když jejich výsledkem je další trvání pro stěžovatele krajně nepříznivého stavu, když na jeho pozemcích byla zřízena skládka proti jeho vůli. Z uvedených rozhodnutí nicméně nevyplývá nic v tom směru, že by stěžovateli byly odepřeny jiné formy odškodnění za jím tvrzené protiprávní zatížení jeho pozemku (již jen proto, že o nich obecné soudy v této věci nerozhodovaly), a vyplývá z nich toliko to, že k stěžovatelem tvrzenému nároku (převedení pozemků do vlastnictví obce) neshledaly soudy dostatečný právní důvod. K přehodnocování tohoto právního závěru není Ústavní soud oprávněn, stejně jako není v jeho pravomoci napravovat eventuální procesní pochybení, kterých se snad stěžovatel nezastoupený právním zástupcem v řízení před obecnými soudy podle svých slov dopustil.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nepředložil žádný ústavně relevantní argument, který by naznačoval zásah do jeho základních práv a svobod, a Ústavní soud při přezkumu napadených rozhodnutí sám takový zásah neshledal, nezbylo mu, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu