ECLI:CZ:US:2008:3.US.1324.07.1
sp. zn. III. ÚS 1324/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. E., zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Husova 102, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2005, č.j. 6 Cmo 168/2002-212, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2001, č.j. 32 Cm 444/99-152, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, podané osobně dne 24. 5. 2007, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení čl. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu").
Ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Po zahájení řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 Cm 444/99, z něhož vzešly ústavní stížností napadené rozsudky, byl na majetek stěžovatele (žalobce) usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 28. 3. 2003, č.j. 57 K 13/2002-111, prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty ustaven Ing. Vladimír Komeda.
Správce konkursní podstaty pak podáním došlým odvolacímu soudu dne 10. 11. 2004 učinil návrh na pokračování v tomto řízení týkajícím se majetku patřícího do konkursní podstaty [§14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění (dále jen "zákona o konkursu a vyrovnání")], čímž se stal namísto původně žalujícího stěžovatele jeho účastníkem se všemi procesními právy a povinnostmi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2854/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 17/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 92/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2003 a v časopise Soudní judikatura pod č. 150/2002, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 30 Cdo 2283/2002, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy roč. 2004, č. 5, str. 174-175).
V průběhu dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. 32 Odo 1284/2005 došlo ke změně správce konkursní podstaty a Nejvyšší soud v souladu se standardními závěry soudní praxe pokračoval v řízení s novým správcem Ing. Ondřejem Komedou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 782/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 182/2003, usnesení ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 29 Cdo 634/2007, usnesení ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Cdo 1859/2007, nebo usnesení ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Cdo 2139/2007).
Správci konkursní podstaty Ing. Ondřeji Komedovi se rovněž otevřel procesní prostor pro zahájení řízení nových (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/1998, bod XXIII).
Skutečnost, že účastníkem těchto řízení na straně žalobce nebo žalovaného je namísto úpadce pouze správce konkursní podstaty, je důsledkem přechodu oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce podle §14 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání.
Tato okolnost (tj. přechod oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce) má logicky i odpovídající (a stěžovateli nepříznivý) průmět do otázky vymezení jeho aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti (srov. kupř. sp. zn. IV. ÚS 294/04, II. ÚS 344/05, II. ÚS 345/05, III. ÚS 550/05, III. ÚS 1926/07).
Jestliže tedy stěžovatel podal ústavní stížnost za trvání konkursu, učinil tak coby subjekt nelegitimovaný, resp. zjevně neoprávněný, v důsledku čehož nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle shora citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Praktický význam proto postrádá řešení otázky včasnosti ústavní stížnosti, byť stěžovatel - zjevně nesprávně - počátek běhu lhůty pro její podání spojuje se dnem, kdy byl správcem konkursní podstaty vyrozuměn o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, č.j. 32 Odo 1284/2005-233, kterým bylo odmítnuto dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku vrchního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2008
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj