ECLI:CZ:US:2008:3.US.1426.08.1
sp. zn. III. ÚS 1426/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. července 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ing. R. Z., zastoupeného JUDr. Tomášem Ficnerem, advokátem se sídlem náměstí Dr. M. Horákové 11, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. března 2008 č. j. 28 Cdo 408/2008-89, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. října 2007 č. j. 10 Co 309/2007-77 a proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. dubna 2007 č. j. 11 C 136/2006-55, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení a Pozemkového fondu České republiky, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, kterou Ústavní soud obdržel dne 9. 6. 2008, napadá stěžovatel všechna v záhlaví usnesení označená soudní rozhodnutí, o nichž tvrdí, že jimi byl zkrácen na svých ústavně zaručených právech a svobodách, zejména v právu na rovné postavení (resp. zákazu diskriminace) podle článku 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále byl porušen článek 3 odst. 1, článek 4 odst. 3 a článek 11 Listiny.
Porušení svých základních práv a svobod stěžovatel spatřuje v tom, že v průběhu řízení před soudy všech tří stupňů vycházely označené soudy při svém rozhodování z rozlišování rozdílného postavení dvou okruhů subjektů restitučních předpisů v projednávané věci podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), a to na straně jedné tzv. "přímých oprávněných a jejich dědiců" a na straně druhé "postupníků". I když si je stěžovatel vědom toho, že tento postup vychází ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 531/2005 Sb. a ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu svazek 39, nález č. 226, str. 389, jeví se mu takový postup diskriminační a v rozporu s právy a svobodami garantovanými ústavním pořádkem České republiky.
Stěžovatel odmítá označení "spekulanta s pozemky", neboť v pravomocně skončeném soudním řízení prý prokázal, že sice nabyl předmětné nároky podle zákona o půdě smlouvou o postoupení práv od "původního přímého restituenta", ale nikoli za účelem spekulace, nýbrž vždy veden snahou realizovat v předmětné lokalitě konkrétní podnikatelský záměr pro konečné využití pozemků k zemědělským účelům. Stěžovatel se proto opakovaně účastnil soutěží o přidělení pozemků v rámci veřejných nabídek pozemků a podával žádosti o úplatný převod pozemků od Pozemkového zemědělského fondu ČR. Tyto aktivity nebyly z pohledu stěžovatele úspěšné; důvodem byla jednak malá nabídka pozemků nabízených Pozemkovým fondem a dále skutečnost, že v konečné fázi měli přednost v případě veřejných nabídek nájemci předmětných pozemků.
II.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 27. 4. 2007 č. j. 11 C 136/2006-55 zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal uložení povinnosti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky - vedlejšímu účastníkovi řízení - uzavřít s ním smlouvu o převodu pozemků blíže specifikovaných v žalobním návrhu. Stěžovatel v pravomocně skončeném řízení vystupoval jako postupník, jemuž byla původními oprávněnými osobami postoupena práva ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 zákona o půdě, ve znění platném a účinném do 13. 4. 2006. Žalobě nebylo vyhověno především s poukazem na článek VI. zákona č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 253/2001 Sb., a některé další zákony (dále jen "zákon č. 253/2003 Sb."), který stanovil tzv. restituční tečku a s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 6/05. Právě výše citovaným nálezem byla sice zrušena lhůta pro vypořádání restitučních nároků, ale jen pro tzv. přímé oprávněné a jejich dědice, kterým stěžovatel jako postupník není. Jeho nárok proto zanikl uplynutím prekluzivní lhůty ke dni 31. 12. 2005. Podle názoru soudu i nadále platí, že nárok na poskytnutí náhradních pozemků nezahrnuje právo oprávněné osoby vůči pozemkovému fondu na jejich výběr.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 10. 2007 č. j. 10 Co 309/2007-77 jako soud odvolací předmětný rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
O dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 11. 3. 2008 č. j. 28 Cdo 408/2008-89 tak, že ho jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.]. V předmětné věci shledal dovolací soud, že přípustnost dovolání by byla možná jen na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Protože však napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s hmotným právem a konstantní judikaturou dovolacího soudu i Ústavního soudu, dovolání stěžovatele podmínky ustanovení §237 odst. 1 písm. c), §237 odst. 3 o. s. ř. nesplňuje.
III.
Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatele dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti jsou v ústavní stížnosti jen opakované námitky, které již byly jak svým obsahem, tak i povahou předmětem dovolání stěžovatele proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Shodně s odůvodněním Nejvyššího soudu ČR, uvedeným v usnesení napadeném ústavní stížností, neshledává ani Ústavní soud důvod vytknout rozhodnutím obecných soudů, tím méně pak rozhodnutí soudu dovolacího, pochybení v rozhodování ve věci samé, neboť jak judikatura obecných soudů (včetně Nejvyššího soudu ČR), tak i Ústavního soudu je od vydání výše označeného nálezu Ústavního soudu při posuzování žalob postupníků o převod náhradních pozemků konzistentní (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2008 sp. zn. I. ÚS 86/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 785/08, obě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Jakkoli považuje stěžovatel nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 6/05 za "diskriminační", porušující jeho vlastnická práva a právo na rovné postavení, a tedy rovněž za protiústavní, není z hlediska Ústavního soudu ani nyní důvod se od závěrů přijatých v předmětném nálezu odchýlit, a to ani s ohledem na námitky a argumentaci stěžovatele.
V již zmiňovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/05 se Ústavní soud zabýval i právním postavením tzv. postupníků, přičemž ve vztahu k jejich nárokům po postoupení pohledávky od původních restituentů se postavil na stanovisko, že v takovém případě jde o obligační vztah, "přičemž pekuniární účely cese u postupníků jsou v daném případě odlišné od účelu vydání náhradního pozemku podle ustanovení §11 odst. 2 zákona o půdě původním restituentům". Pokud bylo úmyslem státu ve smyslu preambule zákona o půdě zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v minulosti, jednalo se v první řadě o snahu obnovit původní vlastnické vztahy k půdě, neboť zákonodárce si byl vědom skutečnosti, že nejlepším hospodářem pečujícím o půdu je ten, který k ní má trvalý (nejen) vlastnický vztah. Oproti tomu není důvod, proč stejným způsobem přistupovat k postupníkům, kteří tím, že odkoupili nároky přímých oprávněných osob, "jen" realizují konkrétní podnikatelský záměr, jako je tomu v případě stěžovatele, se všemi riziky z toho vyplývajícími. Nelze tedy v jejich případě hovořit o porušení rovnosti či o diskriminaci postupníků.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal v rozhodnutích obecných soudů porušení ústavně zaručených práv, a proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2008
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu