ECLI:CZ:US:2008:3.US.1664.08.1
sp. zn. III. ÚS 1664/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. října 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., právně zastoupené JUDr. Josefem Pitnerem, advokátem AK se sídlem Růžová 1254, 686 01 Uherské Hradiště, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2005 č. j. 18 Co 183/2003-424, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. července 2008 a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 7. července 2008, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2005 č. j. 18 Co 183/2003-424, a to pro porušení článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 11. prosince 2001 č. j. D 2225/89-264 vypořádal nově najevo vyšlý majetek zůstavitele J. F. tak, že M. V. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") obdrží nemovitosti v katastrálním území Ostrožské Předměstí, LV č. 2006, pozemek ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemek parcela č. 3193 - 1.698 m2 v hodnotě 679,20 Kč a nemovitosti v katastrálním území Ostrožská Lhota LV č. 1109, pozemek ve zjednodušené evidenci - parcela původ pozemkový katastr, pozemek parcela č. 734 (1.780 m2) v hodnotě 712,- Kč, že J. F. obdrží nemovitosti v katastrálním území Ostrožské Předměstí LV č. 2204, pozemky ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemky parcela č. 3194/1 (108 m2), parcela č. 3194/2 (3.259 m2) v hodnotě 1.346,80 Kč a nemovitosti v katastrálním území Ostrožská Lhota LV č. 1109, pozemek parcela č. st. 202 (29 m2), zastavěná plocha (dle prohlášení účastníků bez stodoly) v hodnotě 116,- Kč, a že M. V. a J. F. obdrží rovným dílem nemovitosti v katastrálním území Kvačice II., LV č. 1874 - ideální 1/2 pozemku ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemku parcela č. 113 (3.327 m2) v hodnotě 665,40 Kč.
Okresní soud vycházel ze zjištění, že zůstavitelovými dědici jsou ze zákona pozůstalá manželka H. F. a pozůstalé děti M. V. a J. F., že pozůstalá manželka H. F. zemřela a jejími právními nástupci jsou její dvě děti M. V. a J. F. a že mezi M. V. a J. F. nedošlo k vypořádání dědictví dohodou. O předmětu dědictví bylo zjištěno, že pozemek ve zjednodušené evidenci parcela č. 734 v katastrálním území Ostrožská Lhota (tzv. Lán) bezprostředně sousedí s pozemkem parcela č. 735, který má na základě původního dědického řízení ve výlučném vlastnictví M. V., že pozemky parcela č. 3193/2 a parcela č. 3194/1 a parcela č. 3194/2 v katastrálním území Ostrožské Předměstí (tzv. Suchový) rovněž spolu bezprostředně sousedí, že pozemek parcela č. 113 v katastrálním území Kvačice II. leží samostatně, že pozemek parcela č. st. 202, zastavěná plocha (dle prohlášení účastníků bez stodoly) v katastrálním území Ostrožská Lhota není v bezprostřední blízkosti žádného jiného pozemku patřícího do dědictví, že pozemky parc. č. 3193/2, 3194/1 a 3194/2 v katastrálním území Ostrožské Předměstí jsou v užívání společnosti Blatinie, a. s. a mohly by být zemědělsky využívány vlastníkem teprve po provedení pozemkových úprav, protože nejsou přístupny, že pozemek parcela č. 734 v katastrálním území Ostrožská Lhota a pozemek parcela č. 113 v katastrálním území Kvačice II. jsou v užívání společnosti Ostrožsko, a. s., že jsou užívány coby orná půda jako součást větších půdních celků - honů a jejich hranice nejsou v terénu známé a mohly by být individuálně zemědělsky využitelné jen v případě provedení pozemkových úprav či vytyčení jejich hranic v terénu, podle zpracovaného geometrického plánu. Dále bylo zjištěno, že Správa silnic Uherské Hradiště odkoupila pozemky sousedící s pozemkem parcela č. st. 202 v katastrálním území Ostrožská Lhota před 15 lety na stavbu silnice a tento pozemek užívá paní M. M. jako posezení u zahrádky, že ani jednu z nemovitostí, které jsou předmětem dědického řízení, dědicové neužívají a za stávající situace ani nemají možnost užívat a že společnosti, které nemovitosti užívají, vyplácí na základě smlouvy o nájmu vlastníkům nájemné.
Protože mezi dědici jsou napjaté vztahy, je třeba podle soudu prvního stupně respektovat právní názor odvolacího soudu ohledně nevhodnosti založení podílového spoluvlastnictví dědiců a předejít dalším konfliktům a soudním sporům v dodatečném projednání dědictví v případě potvrzení spoluvlastnického podílu zemřelé pozůstalé manželce H. F. Podle rozhodnutí soudu proto jednotlivé nemovitosti obdrží dědici M. V. a J. F. do svého výlučného vlastnictví s výjimkou pozemku parcela č. 113 v katastrálním území Kvačice II., u něhož přikázání podílu jednomu z dědiců proti výplatě druhému dědici by bylo krajně nespravedlivé s ohledem na ceny nemovitostí ke dni úmrtí zůstavitele a na ceny nemovitostí ke dni vydání tohoto rozhodnutí, přičemž předmětný pozemek byl již tak v podílovém spoluvlastnictví zůstavitele (s podílem ideální jedné poloviny) a dalších dvou spoluvlastníků (každý s podílem ideální jedné čtvrtiny). Započtení namítané M. V. soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že nedoložila započtení jiným důkazem než svým tvrzením, které J. F. popřel.
Usnesením ze dne 10. srpna 2005 č. j. 18 Co 183/2003-424 Krajský soudu v Brně změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že M. V. nabývá pozemek ve zjednodušené evidenci - parcela původ pozemkový katastr p. č. 734 (1.780 m2) v k. ú. Ostrožská Lhota v katastru nemovitostí nyní zapsaný na LV č. 1109 pro obec Ostrožská Lhota, k. ú. Ostrožská Lhota, jako pozemek ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr o výměře 1.753 m2, a na LV č. 3259 pro obec Ostrožská Nová Ves, k. ú. Ostrožská Nová Ves, jako p. č. 10760 o výměře 27 m2, ostatní plocha; J. F. nabývá pozemek p. č. st. 202 (29 m2) zastavěná plocha v k ú. Ostrožská Lhota, v katastru nemovitostí zapsaný na listu vlastnictví 1109 pro obec Ostrožská Lhota, a id. 1/2 pozemku ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr p. č. 113 (3.327 m2) v k. ú. Kvačice II., nyní v katastru nemovitostí zapsaný na LV č. 1874 pro obec Uherský Ostroh, k. ú. Kvačice II., jako p. č. 1051/165 o výměře 3.263 m2, orná půda, a na LV č. 1564 pro obec Ostrožská Lhota k. ú. Ostrožská Lhota, jako p. č. 4152/22 o výměře 74 m2, ostatní plocha, a p. č. 4668/15 o výměře 50 m2, trvalý travní porost; M. V. a J. F. nabývají rovným dílem pozemky ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr p. č. 3193/2 (1.968 m2), p. č. 3194/1 (108 m2) a p. č. 3194/2 (3.259 m2) v k. ú. Ostrožské Předměstí, v katastru nemovitostí po pozemkových úpravách zapsaných na listu vlastnictví pro obec Uherský Ostroh, k. ú. Ostrožské Předměstí jako p. č. 3010/79 o výměře 5.045 m2, vinice; J. F. je povinen zaplatit M. V. částku 35,- Kč.
Z výsledků dokazování odvolací soud s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 1994 sp. zn. 20 Co 561/93 dovodil, že předmětem dodatečného projednání jsou i pozemky ve zjednodušené evidenci p. č. 3193/2, 3194/1 a 3194/2 v k. ú. Ostrožské Předměstí a p. č. 734 v k. ú. Ostrožská Lhota, jejichž cena byla součástí obecné ceny majetku zůstavitele určené usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29. dubna 1999 č. j. D 2225/89-128, a že M. V. své tvrzení o daru od rodičů na zakoupení auta ve výši 10.000,- Kčs neupřesnila tak, aby bylo možno posoudit, zda mělo jít o bezúplatné nabytí peněz (darování) či o půjčku, a zda případné darování bylo nad rámec obvyklých darů, a tedy nebylo možno tuto otázku řešit postupem podle ust. §18 zák. č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím, tedy odkázáním na vyřešení konkrétní sporné skutečnosti, která by měla význam pro rozhodnutí o započtení na dědický podíl J. F. ve sporném soudním řízení. Ohledně pozemků ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr p. č. 3193/2, 3194/1 a 3194/2 v k. ú. Ostrožské Předměstí odvolací soud vzal za prokázané, že spolu bezprostředně sousedí, že jsou v užívání společnosti Blatinie, a. s., resp. Víno Blatel, a. s., a že nejsou v přírodě odděleny hranicemi a nejsou samostatně přístupné. Protože tyto pozemky neužívá žádný z dědiců a lze přepokládat, s ohledem na to, že se na nich nyní nachází vinice, je jejich cena podstatně vyšší než 2.026,- Kč, jak tomu bylo v době smrti zůstavitele, a není tu žádného důvodu k tomu, aby je nabyl pouze jeden z dědiců; odvolací soud je vypořádal podle dědických podílů do podílového spoluvlastnictví dědiců s výjimkou H. F., která zemřela a jejímiž dědici jsou M. V. a J. F., neboť rozdělení dědictví po J. F. pouze mezi M. V. a J. F. nevyvolá potřebu zahájení řízení o dědictví po H. F. Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že M. V. a J. F. nemají běžný sourozenecký vztah a že mezi nimi dochází ke konfliktům, a uzavřel, že z důvodu zásady účelnosti využití věcí náležejících do dědictví by M. V. měla nabýt pozemek ve zjednodušené evidenci p. č. 734 v k. ú. Ostrožská Lhota (cena v době smrti zůstavitele 712,- Kč), který sousedí s pozemkem p. č. 735 ve vlastnictví M. V., a že J. F. by měl nabýt pozemek p. č. st. 202 v k. ú. Ostrožská Lhota (v ceně 116,- Kč) a id. 1/2 pozemku ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr č. 113 v k. ú. Kvačice II. (v ceně 665,- Kč).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala M. V. dovolání. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 26. března 2008 č. j. 21 Cdo 1553/2006-508 dovolání stěžovatelky podle ust. §243b odst. 1 části věty před středníkem občanského soudního řádu zamítl. Dovolací soud konstatoval, že z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud z východisek uvedených v ust. §484 odst. 2 obč. zák. při rozhodování věci vycházel. Ve vztahu k pozemkům ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr p. č. 3193/2 (1.968 m2), p. č. 3194/1 (108 m2) a p. č. 3194/2 (3.259 m2) v k. ú. Ostrožské Předměstí (nyní v katastru nemovitostí po pozemkových úpravách zapsaných na LV č. 2204 pro obec Uherský Ostroh, k. ú. Ostrožské Předměstí jako p. č. 3010/79 o výměře 5.045 m2, vinice) odvolací soud vzal v úvahu úroveň vztahů mezi M. V. a J. F., důvodně však akcentoval, že pozemky dědici neobhospodařují (jsou užívány společnostmi Blatinie, a. s., resp. Víno Blatel, a. s.) a ani sami obhospodařovat nemohou (pozemky nejsou v přírodě odděleny hranicemi a nejsou samostatně přístupné) a že nepochybně jejich hodnota je v současné době mnohem vyšší než v době smrti zůstavitele. Nabytí těchto pozemků do výlučného vlastnictví jen jednoho z dědiců - i s přihlédnutím k jejich nedobrým vztahům - by za těchto okolností i podle názoru dovolacího soudu představovalo vypořádání dědictví v rozporu se zásadami, vyplývajícími z ust. §484 odst. 2 obč. zák. Důvodnou neshledal dovolací soud ani námitku dovolatelky, že jí tyto pozemky byly darovány. Rozsudkem Krajského soudu ze dne 28. června 1994 sp. zn. 20 Co 561/93 bylo - což dovolatelka sama uvedla - závazným způsobem rozhodnuto, že pozemky patří do dědictví po zemřelém J. F., a z tohoto závěru jsou soudy povinny i v tomto dědickém řízení vycházet.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že soud prvního stupně a odvolací soud ve výše citovaných rozhodnutích porušily její právo zakotvené v článku 11 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka namítá, že pozemky parc. č. 734, p. č. 10760 a pozemek parc. č. 3010/79 dříve parc. č. 3193/1, parc. č. 3194/1 a parc. č. 3194/2 jí byly darovány, avšak Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. června 1994 sp. zn. 20 Co 561/93 rozhodl, že tyto pozemky patří do dědictví. Stěžovatelka poukazuje na to, že dle ust. §484 odst. 2 obč. zák. se při rozdělení dědictví přihlédne k možnosti účelného využití věcí v souladu se zájmy společnosti. Za tímto účelem může jednotlivé věci nebo i celé dědictví převzít jeden z dědiců. Dědická práva ostatních dědiců se uspokojí buď v penězích nebo ze zbývajícího dědictví, přičemž se vezme zřetel na dluhy převzaté jednotlivými dědici. Soudy obou stupňů podle stěžovatelky důsledně nepostupovaly v souladu s tímto ustanovením, neboť řádně nevyhodnotily velmi špatné vzájemné vztahy mezi stěžovatelkou a J. F.; založení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem může mít za následek vyvolání sporů, a to i soudních. Stěžovatelka uvádí, že ona a J. F. spolu nekomunikují a lze se stěží domnívat, že jakožto podíloví spoluvlastníci jsou schopni společně spravovat věc v podílovém spoluvlastnictví, i když se nebude jednat o faktické užívání nemovitostí. Stěžovatelka poukazuje na to, že o nemovitosti, které jsou předmětem dědického řízení od jejich darování stěžovatelce, se vždy starala pouze ona, neboť stěžovatelka a J. F. vycházeli z toho, že tyto byly stěžovatelce darovány. Z toho důvodu tyto nemovitosti nebyly projednány v původním řízení po jejich zemřelém otci. Vzhledem k výše uvedenému se stěžovatelka domnívá, že výše citované pozemky p. č. 734, p. č. 10760 a p. č. 3010/79 by měly připadnout do výlučného vlastnictví stěžovatelky, id. 1/2 výše citovaných pozemků p. č. 1051/165, p. č. 4152/22 a 4668/158 a pozemek p. č. st. 202 do výlučného vlastnictví J. F.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Především je Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatelka v podané ústavní stížnosti obecným soudům vytýká nesprávnou aplikaci ust. §484 odst. 2 obč. zák., resp. stěžovatelka je přesvědčena, že při vypořádání dědictví v její právní věci obecné soudy nevycházely důsledně z ust. §484 odst. 2 obč. zák. a nevzaly v úvahu nedobré vztahy mezi oběma sourozenci. Ústavní stížnost je tak pouhou polemikou s aplikací jednoduchého práva provedenou obecnými soudy v předmětné věci. Kromě odkazu na porušené ustanovení článku 11 Listiny neobsahuje ústavní stížnost žádnou ústavněprávní argumentaci; stěžovatelka v ústavní stížnosti nevysvětlila, jak mělo k porušení jejího práva zakotveného v článku 11 Listiny dojít.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "jednoduchého" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (článek 83 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava"), stojící mimo soustavu obecných soudů (článek 91 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "jednoduchého" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. července 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98).
Ústavní soud ověřil, že v předmětné věci obecné soudy svá rozhodnutí řádně, ústavně konformním způsobem odůvodnily, uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci obecných soudů, tak jak je rozvedena v napadených rozhodnutích, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními, což by jedině mohlo odůvodnit jeho zásah. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v předmětné věci rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná. Tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2008
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu