ECLI:CZ:US:2008:3.US.1720.08.1
sp. zn. III. ÚS 1720/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci návrhu J. M., o návrhu na zrušení zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 11. 7. 2008 byl Ústavnímu soudu doručen přípis navrhovatele, nadepsaný jako "ústavní stížnost", v němž se navrhovatel domáhá "zrušení zákona o poplatcích ve zdravotnictví".
Podání odůvodnil navrhovatel pouze tím, že "podle Ústavy ČR má jako občan právo na bezplatnou zdravotní péči v rámci veřejného zdravotního pojištění".
Protože návrh nesplňoval náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl navrhovatel poučen o náležitostech ústavní stížnosti a k odstranění vad návrhu mu byla stanovena 30denní lhůta. Spolu s písemným poučením o vadách byl navrhovatel upozorněn na následky neodstranění vad návrhu ve stanovené lhůtě.
Výzvu spolu s poučením převzal navrhovatel, jak se zjišťuje z doručenky založené na č. l. 5 spisu, dne 24. 7. 2008.
Dne 25. 7. 2008 obdržel Ústavní soud sdělení navrhovatele, v němž v reakci na akceptační dopis Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2008 (č. l. 3 spisu) sdělil, že "nesouhlasí a má námitky proti složení senátu pro podjatost". Navrhovatel odůvodnil své námitky proti složení III. senátu Ústavního soudu tvrzením, že soudci Ústavního soudu - JUDr. Jan Musil a JUDr. Vladimír Kůrka již jednou rozhodovali o jeho podání vedeném Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 21/08, přičemž o něm rozhodli "negativně", proto žádá o "změnu složení senátu".
Ústavní soud ve sdělení ze dne 30. 7. 2008 (doručeném navrhovateli dne 1. 8. 2008) navrhovatele upozornil na skutečnost, že jím vznesenou námitkou podjatosti se bude Ústavní soud zabývat věcně poté, co on sám vyhoví jemu doručené písemné výzvě Ústavního soudu a odstraní vady svého návrhu ve stanovené lhůtě.
Po tomto písemném sdělení Ústavního soudu zůstal navrhovatel nečinný; stanovená lhůta k odstranění vad návrhu mu tak marně uplynula dne 25. 8. 2008.
Ústavní soud se i při vědomí toho, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu stanovené, zabýval posouzením, zda jde v tomto případě o návrh učiněný ve smyslu ustanovení §64 odst. 1 písm. e), resp. podle ustanovení §64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a dále zda je navrhovatel k takovému návrhu vůbec aktivně legitimován.
Kontrolu norem z hlediska ústavnosti lze pojmově dělit na kontrolu abstraktní a kontrolu konkrétní. V prvním případě jedná orgán ochrany ústavnosti na základě návrhu aktivně legitimovaných subjektů, které jsou oprávněny se na něj obrátit kdykoliv v průběhu platnosti napadených norem.
Naopak konkrétní kontrola norem bývá přípustná z podnětu státního orgánu (zpravidla soudu), který při řešení konkrétního případu byl při aplikaci příslušných norem konfrontován s jejich tvrzeným nesouladem s normami vyšší právní síly. Právní řád však umožňuje zahájení takové kontroly i z podnětu jednotlivé fyzické či právnické osoby, která se cítí být aplikací napadeného předpisu v konkrétním případě dotčena na svých základních právech.
V této souvislosti se sluší zdůraznit, že návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení může podle ustanovení §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu podat i jednotlivec (fyzická nebo právnická osoba), avšak jen za předchozího splnění podmínek uvedených v ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu. Jednotlivec je oprávněn podat návrh na zrušení zákona (či jeho jednotlivých ustanovení) pouze v případě, že takový návrh spojí s ústavní stížností směřující proti konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, resp. proti opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci, o němž navrhovatel tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Na typ řízení o zrušení zákonů (nebo jiných právních předpisů), které bylo iniciováno navrhovatelem, by bylo možné nahlížet (za splnění níže uvedených podmínek) jako na konkrétní kontrolu norem, kterou však nelze provádět bez vztahu ke konkrétnímu případu, v němž vyvstala potřeba aplikace normy, o jejíž zrušení se jedná.
V předmětném návrhu však navrhovatel nepředložil Ústavnímu soudu žádný návrh (byť vadný), který by bylo možno považovat za ústavní stížnost.
Závěrem lze shrnout, že ani Ústava ČR ani zákon o Ústavním soudu nezná v souvislosti s řízením o zrušení právních předpisů tzv. actio popularis - návrh, jímž by se kterýkoli občan či právnická osoba mohla domáhat zrušení určitého předpisu (byť jinak správně označeného a identifikovaného) ve veřejném zájmu, aniž by sama tvrdila, že sama byla jeho aplikací v konkrétním případě postižena. Jinak řečeno, zásahem orgánu veřejné moci, proti němuž si lze podat ústavní stížnost ve smyslu ustanovení §72 zákona o Ústavním soudu, nemůže být již z povahy věci právní předpis sám, tzv. výsledek normotvorné činnosti.
Pokud Ústavní soud mohl hodnotit jen velmi kuse odůvodněný návrh, musel dospět k závěru, že z jeho obsahu je zjevné, že navrhovatel se nedomáhá zrušení konkrétního rozhodnutí či ochrany proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, ale že toliko usiluje o zrušení výše označeného zákona, aniž by ovšem byla splněna (nezbytná výchozí) podmínka současného podání ústavní stížnosti. Důsledkem takového postupu navrhovatele je pak závěr, že navrhovatel není osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů ve smyslu ustanovení §64 odst.1 písm. e) zákona o Ústavním soudu za podmínek ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu. Pouhým podáním označeným jako stížnost nelze totiž požadovat zrušení právního předpisu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podaný návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. a), písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, přičemž navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.
V souvislosti s návrhem a jen pro úplnost Ústavní soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 1/08, publikovaný pod č. 251/2008 Sb., který nabyl účinnosti dne 8. 7. 2008, v němž se Ústavní soud zabýval návrhem skupiny poslanců Parlamentu České republiky a skupiny senátorů Parlamentu České republiky na zrušení některých částí zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, které mimo jiné upravují podmínky, za nichž jsou hrazeny regulační poplatky a doplatky za léčivé přípravky a potraviny. Tento návrh Ústavní soud zamítl.
Jako obiter dictum Ústavní soud poznamenává, že vzhledem k odmítnutí návrhu pro neodstranění jeho vad ve stanovené lhůtě Ústavní soud již nepovažoval na nutné zabývat se navrhovatelem vznesenou námitkou podjatosti, neboť nebylo rozhodováno ve věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2008
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu