ECLI:CZ:US:2008:3.US.1981.08.1
sp. zn. III. ÚS 1981/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelů 1) J. Ch., a 2) O. Z., zastoupených Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008 sp. zn. 6 Tdo 512/2008, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 2006 č. j. 23 To 111/2006-832 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. prosince 2005 č. j. 27 T 144/2004-771, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jejich trestní věci, přičemž namítali, že se jimi cítí být dotčeni ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy se dle jejich názoru při rozhodování o vině a trestu dostaly rovněž do rozporu s čl. 90 Ústavy ČR.
Mělo se tak stát stručně shrnuto tím, že trestní stíhání bylo v předmětné věci "zahájeno neprocesně", když stěžovatelé mají za to, že policejní orgán nejprve "nesprávně" postupoval dle §158 tr. řádu, což se následně promítlo do rozsahu důkazní situace, dále, že důkazy byly hodnoceny tendenčně v jejich neprospěch při nezohlednění zásady in dubio pro reo, a konečně z toho důvodu, že předseda senátu a přísedící nalézacího soudu nebyli zákonnými soudci. To jednak pro blíže odůvodněnou podjatost předsedy senátu a jednak proto, že rozvrh práce u Okresního soudu v Českých Budějovicích je založen na tom, že všechny trestní věci jednoho obviněného rozhoduje týž soudce (senát), jenž rozhodoval první trestní věc, i když by novou jinak rozhodoval jiný soudce (senát), což stěžovatelé považují za nepřípustné.
Pro uvedené námitky se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Porušení práv, jichž se stěžovatelé dovolávají, Ústavní soud neshledal.
Procesní taktika policejního orgánu, kterou podrobili své kritice z důvodu následného rozsahu procesně použitelných důkazů, může být v této fázi řízení předmětem přezkumu Ústavního soudu z pohledu námitek stěžovatelů pouze potud, pokud se týče posouzení, zda byly vzaty v úvahu všechny procesně použitelné důkazy, resp. zda obecné soudy nevycházely z podkladů, které jimi nebyly a pod aspektem požadavků zákona být nemohly. V tomto ohledu jim nelze ničeho vytknout. Napadené rozsudky jsou rovněž řádně odůvodněny, vypořádávají se s výhradami, které stěžovatelé uvádějí v ústavní stížnosti a z tohoto důvodu lze na obsah jejich odůvodnění odkázat.
Stran relevantních skutkových otázek myšlenkový postup nalézacího soudu vyložený v odůvodnění napadeného rozsudku logické omyly či extrémní rozpory mezi k dispozici jsoucími důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry nevykazuje (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 283/06, II. ÚS 566/06 a další). V jeho rozsudku je naopak precizně odůvodněno vytváření konečného skutkového základu a popsány jsou dostatečně i důvody, pro něž se soud nepřiklonil ke skutkové verzi stěžovatelů. Nejeví se takto posléze kromě specifického vyjádření se k důkazní situaci stran podrobností ani poukaz odvolacího soudu na předmětné odůvodnění rozsudku nalézacího soudu jako nepostačující.
Nejvyšší soud rozhodující o dovolání ve smyslu §265 odst. 1 písm. b) tr. řádu potom zevrubně reagoval na námitky stěžovatelů týkající se tvrzené podjatosti předsedy senátu 27 T Okresního soudu v Českých Budějovicích a důvody, na základě kterých jim nepřisvědčil, jsou v odůvodnění jeho usnesení, jímž dovolání z důvodu zjevné neopodstatněnosti odmítl [§265i odst. 1 písm. e) tr. řádu], náležitě rozvedeny.
Za této situace lze pouze dodat, že stěžovateli kritizovaný algoritmus "nápadu" trestních věcí takto vždy příslušnému senátu ve vztahu k témuž obžalovanému nepovažuje Ústavní soud za svévolný či účelový (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 230/96, I. ÚS 476/97) ve smyslu odporujícím kautelám plynoucím z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře konstatoval, mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z citovaného článku Listiny základních práv a svobod, patří předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů "ad hoc" (kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 200/98, III. ÚS 293/98, I. ÚS 93/99, III. ÚS 29/01, IV. ÚS 307/03, I. ÚS 722/05, III. ÚS 2853/07). Algoritmus výběru obsazení soudu je v daném případě stanoven předem, dostatečně seznatelným způsobem a obecnými definičními znaky, přičemž nezakládá nepřípustné obsazení soudu "ad hoc", jemuž má být čl. 38 Listiny (mimo jiné) zábranou.
Z uvedených důvodů bylo mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu