ECLI:CZ:US:2008:3.US.2083.08.1
sp. zn. III. ÚS 2083/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. září 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. J. T., zastoupené JUDr. Miroslavou Kejdovou, CSc., advokátkou v Brně, Plachty 8b, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2008 č. j. 1 Cmo 419/2007-136 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2007 č. j. 45 Cm 35/2002-107, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro jí tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zastaveno řízení ve věci stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy žalobkyně) proti vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalovanému) o zaplacení částky 3 992 100 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů o zastavení řízení, namítá, že svými úkony učinila návrh na pokračování v přerušeném řízení a že v důsledku postupu soudů došlo k porušení jejích základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě napadeného rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem ČR (srov. již nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sb.n.u.ÚS, sv. 1, str. 123).
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s postupem obecných soudů, které v důsledku toho, že stěžovatelka v zákonné lhůtě nepodala návrh na pokračování řízení, rozhodly o zastavení řízení. Stěžovatelka tvrdí, že svými přípisy zaslanými soudu dala najevo vůli pokračovat v řízení. Její polemika postrádá jakoukoli ústavněprávní argumentaci. Soudy obou stupňů svá rozhodnutí o zastavení řízení řádně zdůvodnily a Ústavní soud neshledává nic protiústavního na jejich právním názoru ohledně otázky podání návrhů na pokračování řízení. Ústavní soud naopak shledává tento závěr v souladu se zásadou vigilantibus iura, tedy že "jen bdělým svědčí jejich práva". Jak vyplývá z rozhodnutí přiložených k ústavní stížnosti, stěžovatelka byla o důsledcích toho, když nikdo z účastníků řízení nepodá v zákonné lhůtě návrh na pokračování řízení, řádně poučena.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v řízení před obecnými soudy nedošlo k porušení žádného základního práva stěžovatelky a v přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním sodu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. září 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu