ECLI:CZ:US:2008:3.US.2167.08.1
sp. zn. III. ÚS 2167/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Ch., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem v Ostravě - Moravské Ostravě, ul. 28. října 150/2663, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2008 č. j. 6 To 18/2008-3126 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 10. 2007 č. j. 1 T 135/2002-2973, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 25. 8. 2008 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro porušení jeho práva na spravedlivý proces, zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Přitom dospěl k závěru, že ústavní stížnost není ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2008 č. j. 6 To 18/2008-3126 podal v zákonné lhůtě dovolání, které je přípustné podle §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu a v němž uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Tento důvod má být dle stěžovatele interpretován dovolacím soudem restriktivně, což dokládá nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 216/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, nález č. 215). Dále stěžovatel s poukazem na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 22/93 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, usn. č. 1) tvrdí, že pokud není zřejmé, zda je dovolání přípustné, nutno vedle něj podat i ústavní stížnost.
Jak stěžovatel sám v ústavní stížnosti uvádí, v dané věci je dovolání, jakožto mimořádný opravný prostředek, přípustné, a to podle ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu. Dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Protože přípustnost dovolání není podmíněna uvážením soudu, jak se patrně stěžovatel domnívá, nelze na daný případ aplikovat větu za středníkem posledně citovaného ustanovení.
Vzhledem (zejména) k tomu, že dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v §265b odst. 1 trestního řádu, nejde-li o případ dle odstavce druhého citovaného ustanovení, nelze je pokládat vždy za "efektivní" procesní prostředek ochrany práva, jehož vyčerpání nutno z hlediska ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu po stěžovateli požadovat. Je ale na stěžovateli, aby podle konkrétních okolností případu posoudil, zda v rámci dovolání nelze - eventuálně úspěšně - uplatnit námitky, které hodlá uplatňovat v ústavní stížnosti. Pokud tuto otázku posoudí nesprávně a dovolání nepodá, vystavuje se riziku, že jeho ústavní stížnost nebude vzhledem k ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu shledána přípustnou.
Jiná situace však nastává, pokud stěžovatel (přípustné) dovolání (souběžně s ústavní stížností) podá. V takovém případě řízení před obecnými soudy dále pokračuje a Ústavnímu soudu, s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti a princip minimalizace zásahů do činnosti soudů obecných, nepřísluší, aby se pouštěl do ústavněprávního přezkumu věci stěžovatele před tím, než dané řízení bude ukončeno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, nález č. 111). Není ani důvod pro to, aby vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu (a tak zbytečně prodlužoval své řízení), neboť lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak (případně) proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne stěžovateli běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Poté stěžovatel může napadnout vedle rozhodnutí Nejvyššího soudu rovněž rozhodnutí soudů nižších stupňů a v ústavní stížnosti zohlednit obsah rozhodnutí o dovolání a průběh dovolacího řízení.
Vzhledem ke shora ozřejměné předčasnosti daného návrhu Ústavnímu soudu nezbylo, něž jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2008
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu