ECLI:CZ:US:2008:3.US.2321.08.1
sp. zn. III. ÚS 2321/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. Š., zastoupeného JUDr. Igorem Andrýskem, advokátem v Brně, Mezírka 1, proti rozhodnutí místopředsedy Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008 sp. zn. 50 T 1/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 12. 9. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení opatření Krajského soudu v Brně (resp. místopředsedy tohoto soudu) ze dne 10. 3. 2008, kterým byla dle §181 odst. 3 trestního řádu stěžovatelova trestní věc sp. zn. 50 T 1/2008 přidělena jinému předsedovi senátu.
Stěžovatel namítl porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle stěžovatele byla jeho věc sp. zn. 50 T 1/2008 přidělena jinému předsedovi senátu v rozporu s rozvrhem práce a současně toto opatření k zajištění plynulosti trestního řízení bylo v rozporu s realitou (stěžovatel tvrdí, že není pravda, že by předsedkyně senátu 50 T nepostupovala ve svých spisech plynule, naopak nově přidělený předseda senátu se v jiných spisech dopouští průtahů).
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že trestní řízení bylo nepravomocně ukončeno dne 14. 7. 2008, poté dne 29. 7. 2008 zjistil nahlížením do spisu, že předsedkyní senátu 50 T je jím uvedená (jiná) soudkyně, a dalším nahlížením do spisu pak ze záznamu místopředsedy Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008 zjistil, že věc byla přidělena jinému předsedovi senátu (tj. předsedovi senátu odlišného od 50 T). Stěžovatel podal stížnost k předsedovi Krajského soudu v Brně, který reagoval sdělením (vysvětlením) ze dne 27. 8. 2008; stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s obsahem tohoto sdělení.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Dotazem u Krajského soudu v Brně a následně u Vrchního soudu v Olomouci Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl ve věci sp. zn. 50 T 1/2008 odsouzen rozsudkem ze dne 14. 7. 2008. Proti rozsudku podal stěžovatel dne 26. 9. 2008 odvolání, které je nyní u Vrchního soudu v Olomouci a je vedeno pod sp. zn. 3 To 135/2008.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 o Ústavním soudu).
Z uvedeného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje.
Ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem upravujících to které řízení. Přípustnost ústavní stížnosti není dána tam, kde je tvrzenému právu poskytnuta ochrana celým právním řádem, tj. především před obecnými soudy. V trestním řízení lze zpravidla i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem. Tak tomu je i v případě stěžovatelovy námitky porušení práva na zákonného soudce.
Stěžovatel tvrdí, že po proběhnuvším řízení před prvostupňovým soudem zjistil skutečnosti, které považuje za porušení jeho práv. Z ústavní stížnosti vyplývá, že tyto skutečnosti zjistil po vydání prvostupňového rozsudku a současně před podáním svého odvolání.
V současné době s řízením o ústavní stížnosti probíhá paralelně také odvolací řízení, ve kterém se stěžovatel může domáhat svých práv. Pro ústavní stížnost je přitom, jak řečeno, charakteristická zásada subsidiarity.
S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2008
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu