ECLI:CZ:US:2008:3.US.2488.07.1
sp. zn. III. ÚS 2488/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. J. M., zastoupené JUDr. Martou Ehlovou, advokátkou v Praze 2, Legerova 72, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2007 č. j. 28 Co 421/2006-72, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 20. 9. 2007 brojila Mgr. J. M. (dále jen "stěžovatelka") proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze. Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, stěžovatelka se svou žalobou, podanou proti M. Z., domáhala vyklizení pokoje v jejím družstevním bytě. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 4. 8. 2006 č. j. 10 C 175/2004-55 její žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tento rozsudek napadl žalovaný i stěžovatelka odvoláním, stěžovatelka však jen ve výroku o nákladech řízení, Městský soud v Praze jej však ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil a stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatelka se s odkazem na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, a to jen v části týkající se náhrady nákladů řízení.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V daném případě takovým posledním procesním prostředkem (posuzováno z hlediska stěžovatelky) bylo odvolání, o němž bylo rozhodnuto touto ústavní stížností napadeným rozsudkem, který byl - jak vyplynulo ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 3. 2008 - doručen právnímu zástupci stěžovatelky dne 27. 6. 2007. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula dnem 26. 8. 2007, resp. 27. 8. 2007, jakožto nejbližším následujícím pracovním dnem po uvedeném datu (§57 odst. 2 občanského soudního řádu). Z podacího razítka Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 21. 9. 2007, z čehož vyplývá, že zákonná lhůta k podání stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla Ústavním soudem odmítnuta, nelze dle §83 zákona o Ústavním soudu stěžovatelce přiznat náhradu nákladů stěžovatele spojených se zastoupením ze strany státu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2008
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu