ECLI:CZ:US:2008:3.US.2554.08.1
sp. zn. III. ÚS 2554/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. M., zastoupené JUDr. Vladimírem Pandulou, advokátem v Praze 5, Lohniského 903, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 6. 2007 sp. zn. 12 C 353/2005, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2008 č. j. 13 Co 471/2007-93 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 6. 2008 č. j. 22 Cdo 2261/2008-112, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 10. 2008, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy žalované) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, podle kterého je stěžovatelka povinna odstranit na vlastní náklady část dřevěné kůlny stojící na pozemku žalobců, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.).
V uvedeném postupu obecných soudů stěžovatelka spatřuje porušení práva zakotveného v čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, není opodstatněná.
Dovolací soud, aniž by se zabýval meritem věci, posuzoval otázku, zda stěžovatelkou podané dovolání je přípustné. Stěžovatelka opírala přípustnost dovolání o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť měla za to, že odvolací soud shodně se soudem prvního stupně "řešil právní otázku, mající po právní stránce zásadní význam, v rozporu s hmotným právem". Stěžovatelka v dovolání uvedla, že rozsudek odvolacího soudu byl jejímu právnímu zástupci doručen dne 14. 2. 2008. Nejvyšší soud však z údajů na doručence zjistil, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 30. 1. 2008 a stejný den byl na rozhodnutí soudu prvního stupně vyznačen jako den právní moci rozhodnutí. Dovolání stěžovatelky bylo soudu prvního stupně, jak plyne z podacího razítka, doručeno osobně dne 10. 4. 2008. Posledním dnem lhůty bylo pondělí 31. 3. 2008. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání nebylo stěžovatelkou podáno v zákonné lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř.
Z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu je zřejmé, že včasnost stěžovatelčina dovolání posoudil v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu a své závěry jasně a srozumitelně vyložil. Ústavní soud dospěl k závěru, že z hlediska ústavněprávního nelze dovolacímu soudu nic vytknout.
V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti rozsudkům soudů prvního a druhého stupně, ji Ústavní soud posoudil jako opožděně podanou.
Pokud jde o rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, je zřejmé, že stěžovatelka pokládá ústavní stížnost proti nim za včasnou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jí podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Tato podmínka však v daném případě splněna není. Jak bylo uvedeno výše, dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto, neboť nebylo podané v zákonné lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. Za uvedené situace je nutné 60denní lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatelce, tj. od 30. 1. 2008. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 13. 10. 2008 nebyla tato zákonná lhůta stěžovatelkou evidentně dodržena.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou a v části směřující proti rozsudkům Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8 ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu